Co se tam děje ?

Nepochybně viselo ve vzduchu mnoho otazníků a od těch, co byli speciálně školeni jsem věděl, že při přechodu dojde sice k zachování osobnosti, ale také dojde k absolutní ztrátě všech dosavadních zkušeností, včetně zkušeností nabytých zde. Věřil jsem tomu, neboť i já jsem se zúčastnil několika experimentů a přechodem jsem prošel několikrát. Zatím bohužel v cizích realech. Tenkrát jsem ale nebyl vycvičen. Také prý byl konečně uskutečněn zpětný přenos při zachování částečných zkušeností. Žádné informace ale nebyly dostupné. Nikdo pořádně nevěděl, co se tam děje. Vědělo se jen a já si to vyzkoušel, že jsme se vraceli, tedy většina, s velkým objemem psychoenergie, inteligenčního potenciálu a s vědomím, že se tam musíme opět vrátit, tedy jen z určitých realů. Co se dělo tam, to nikdo netušil. V poslední době jsem na infu zaslechl něco v tom smyslu, že se podařilo spojení s realem, ale když jsem pátral po podrobnostech, narážel jsem na bloky, které naznačovaly, že jde prozatím o informace chráněné. Touha po opětovném navštívení realu byla nesnesitelná. V poslední době jsem se na nic nemohl soustředit, jen jsem přemýšlel, jak se tam opět dostat. Spojil jsem se s vědkomem a vznesl dotaz, zda není místo v řízené expedici do relau. Během několika chvil jsem dostal odpověď, že ano. Bylo to lehčí, než se snažit dostat do realu přes cestovku, nebo přes privátní pozvánku. Vklouzl jsem do nejbližšího portu a udal adresu. „Klstwer13,“ představil jsem se. „Těší mě, Rivstl6“ odpověděl vědec obsluhující port. Počkal, až se můj ident doplní o žádost k přechodu a pak mě poslal do třetí subvrstvy centrálního vědkonu. Když jsem se dostal na místo, uzavřel semnou jiný Rivstl6 smlouvu. Smlouva upravovala mé postavení v celém projektu a naše vzájemné vztahy se společenstvím. Kdyby se pokus podařil, byl bych určitě velmi slavný a důležitý. Možná bych mohl dokonce povýšit na místo tvořitele a získat právo na vybudování vlastního realu. I když kromě práva k tvorbě jste museli mít i značnou hotovost na zaplacení energotronů a tvůrčích odborníků. Mít vlastní real byl můj sen a vlastně i každého sindata. Ať těch nejjednodušších, kteří ještě neprošli realem, až po vědce a koordinátory. Vytvoření realu bylo nesmírně složité a energeticky náročné. Real také musel existovat dostatečně dlouhý čas, aby se zkombinovaly podmínky pro vytvoření psychopole. To dokázal vytvořit jedině biot tedy bytost značně imaginární, neboť byla potvrzena jen matematickým výpočtem, žádná matematika ale nedala odpověď na otázku jak bytost vypadá. Vědělo se jen, že musí obsahovat dokonale strukturovaném složení, tak aby dokázala komunikovat a zachytit jádro vědomí. Také jsem věděl, že jádro vědomí by mě mělo dát pocit vlastní existence, ale až do dnešní doby procházelo, dle dosavadních zkušeností, do realu jen vlastní jádro bez vzpomínek a zkušeností a dalších nezbytných vlastností. Naštěstí jsme dovedli zaznamenávat všechny naše prožitky a po návratu navrátit jádru vědomí jeho předešlé znalosti a zkušenosti. Důležité bylo, že jsme dovedli identifikovat holé jádro vědomí. Všechny realy byly vytvořeny jako porušení singularity s přesně vymezenými fyzikálními vlastnostmi . Byla to jakási obdoba našeho světa, ovšem v mikroskopickém rozměru, i když on samotný byl pro ty, kteří se ocitli uvnitř, nekonečný. Ne v každém realu došlo k vytvoření psychopole, tedy známky toho, že došlo k vytvoření něčeho, kam je možné poslat jádro vědomí. Pokud k tomu v určený čas nedošlo, byla provedena destrukce a byl vytvořen nový real. V současné době existovalo 15 na 11 realu a já jsem byl odeslán do nejnavštěvovanějšího realu 4KML x 5 zy x 5dim 144.
Světlo, strašné světlo a něco, na co jsem si chtěl vzpomenout, ale co mě stále unikalo a pak ta strašná tíže, která mě drtila tak, že jsem se nadechl a vyrazil zděšený řev. „Je to zdravý chlapec“, řekl někdo, ale pak jsem se rozplynul v opojné blízkosti někoho strašně laskavého a dobrého a zpřetrhal poslední vazby něčeho co snad kdysi bývalo.