Blanka z Valois

*modlitba, úder, úder, úder, ovázání ran spolubojovníků, modlitba, úder, úder....tento rytmus udržovala Blanka z Valois při své pouti temným hradem při které ji doprovázeli její nejdražší přátelé a podivný drzý mág na koni....modlitba, úder, úder*
Tas kryj mi záda *křikne na spolubojovnici, pozdě, zubatý meč od upíra ji sekl přes rameno. Rána způsobila menší tržnou ránu na rameni, ale pláty vydrželi*
Áuuuu *zakřičí Blanka* Sakra, ti nemrtvý bastardi *sedne si na zem a naříká*
*přistoupí k ní Vala a ováže jí jemně ránu* Není to nic hrozného, ale potřebuji ti udělat jitrocelový obklad, ať se ti rána nezanítí *Vala se otočí na zbytek skupinky* musíme do Vesničky pod Horami, doufám že tam nebudou ti otravní odpadlíci *pomůže Blance na nohy*
Nech ji tady chcípnout *ozve se hlas podivného mága* jen nás bude zdržovat *zbytek družiny se na mága podívá s otevřenými ústy, chvilku se přou a mág uteče ven z hradu*
Konečně *uleví si vzdychající Vala, která z jedné strany podpírá Blanku*
*ohniště je na dohled, ale u ohně se už teď rýsují 2 zlověstné postavy, Blanka znejistí, ale při pohledu na unavenou Tas a Valu, které ji podpírají pomalu nejistým krokem vykročila*
*u ohniště seděl temně oděný muž s kosou a beraní lebkou na hlavě a něco probíral s mágem, který utekl z hradu. Když mág zpozoroval nově příchozí, něco zašeptal muži s kosou. Ten se hned postavil a v pevném postoji očekával na jejich příchod blíž k ohništi*
*Vala s Tas s úlevou položili Blanku k plápolajícímu ohně. Vala vyrazila hledat jitrocel a Tas držela stráž nad Blankou, která nemohla spustit oči z temné postavy s kosou, která ji přímo pozorovala*
To jsou ony? *otázal se muž s kosou mága*
Ano mistře, to je ta děvka *mířeno na Blanku*
*muž s kosou přistoupil blíže. Tas i Blanka si již nebyly vůbec jisté bezpečím, proto se vyškrábaly těžce a unaveně na nohy. Blanka vyřkla pár kratších modliteb, které jim poskytli malou ochranu. Tas i Blanka pomalu pozadu ustupovaly. Muž s kosou se blížil rytmickým krokem ke dvěma dívkám a vypadal velmi spokojeně z jejich strachu. Blanka cítila temnou moc z toho muže, zlo bylo téměř hmatatelné. Muž byl téměř na dosah ruky, vymrštil pravačku a dal Blance takovou ránu, že ji natrhl kůži v koutku a Blanka se skácela k zemi*
Tu máš ty děvko *zařval a chystal se k dalšímu úderu*
*v Blance začala vařit krev, uhnula jeho ráně, ztěžka se postavila na nohy a trošku ustoupila postrkujíc Tas bokem*
Ty grázle *zakřičela a zapojila svůj rytmus...modlitba úder, úder, úder, modlitba....její modlitby neměli na temného muže žádnou účinnost, jen tak stál a smál se jí do tváře*
Nějak tě neposlouchá tvůj bůh děvko *pokývne na mága* chyť tu druhou *mág pevně sevře Tas*
*Blanka se vroucně pomodlí, bůh ji vyslyšel a skryl ji před zraky jak mága tak i temného muže. Ten na nic neváhal, otočil se a začal mlátit Tas*
Vylez děvko, nebo ji ubiju *další rána do Tas*
*Blanka nevydržela sledovat jak mlátí její přítelkyni, rozeběhla se a srazila ramenem mága, který pustil Tas, ale Blanka se svalila na zraněné rameno a sténala. Tas využila situace a začala prchat, temný muž za ní. Mág se s úšklebkem ohýbal nad Blanku, dostal ránu do nosu a Blanka se odkutálela. Celý prskající začal sesílat kouzla a vyvolávat nemrtvé poskoky. Blanka velmi unavená jen nastavila svůj ředmih slunci a pomodlila se, načež začal ředmih plát*
Teď zdechneš děvko *zakřičel na ni mág. Blanka vidouc, že jeho magie slouží smrti se opět podívala na slunce, z nebe vyšlehl viditelný paprsek světla a nemrtví se sesypal k zemi. Mág jist, že Blanku lehce porazí, pustil se do ní svou plamennou holí. Boj byl dlouhý, Blance ubývalo sil a jen díky své víře ještě stála ¨na nohou, ale i mág se již sotva potácel. Když už chtěla Blanka posledním švihem usmrtit tu podlou krysu, přiběhl jí do zad temný muž, srazil k zemi a okamžitě ji začali svazovat*
Tak a teď děvko zaplatíš za všechno *odnášeli ji k ohništi, neměla šanci se dostat ze smyčky kolem nohou a rukou. Vše to pozoroval mnich a potulný Druid, když viděl jak zle se chovají ti divní lidé, pomalým jistým krokem vyrazil za nimi.*
Pusťte ji *řekl na ně prostě bez větších okolků*
Neotravuj, nebo to s tebou špatně dopadne *zařval na něho mág*
*Druid již na nic nečekal, přiskočil ke svázané Blance, přesekl ji provazy a obraně se postavil směrem k dvou divným temně vypadajícím lidem*
Běž *zakřičel na ni*
*Blanka bez větších okolků vyskočila na nohy a začala prchat. Druid dostal ránu pěstí, ale ustál ji a dal se také na útěk. Mág i muž s kosou se pustili za Blankou, smějící se a jisti si svým vítězstvím. Blanka nevnímala šumící vítr, nevnímala je, vnímala, strach a děs při útěku, ne děs z těch dvou, ale děs, který se jí zaryl do mozku, který pramenil z rány, kterou ji způsobil temný muž. Utekla do jeskyně skřeků, tam se jim ztratila. Bloumající, pomalu a bez jakékoliv síly se dobelhala do středu Kandaháru. Před bankou stála skupinka lidí, kteří si kontrolovali své zbraně a žertovali. Přišla až k nim, chtěla se opřít o rameno jí dobře známého mága Fru-Fru, ale neodhadla vzdálenost, zašátrala ve vzduchu a padla k zemi*
Pomo...c *utichl její hlas a padla do mrákot*
*v její hlavě to vřelo, bolest z rány na hlavě byla neúnosná, hledala ve svých myšlenkách svého boha a jediné co slyšela byl hlas temného muže, který na ni zaútočil a ještě temnější, mocnější hlas*
*trýzeň se nedala vydržet. Do její mysli vnikl proud světla, prodral se temnotou a řekl jedinou větu*
Zachráním tě před temnotou, smrt těla a osvobození tvé duše od zla *znělo jí celou hlavou*
*cítila, že se k ní blíží opět zlo, viděla skrz stěny chrámu, viděla až k ohništi ve Starém Kandaháru..a viděla temného muže, který pevným krokem mířil k chrámu...něco zpozoroval a ďábelsky se zasmál*
*Blanka neměla už sílu odporovat, podvolila se světlu, nic necítila. Její duše opustila tělo a zamířila ke klenbě chrámu.*
*Do budovy vstoupil sám temný muž, Gerald, ucítil duši, která opouští tělo a přitáhl si ji k sobě, podmanil si její moc a ovládl. Temně se usmál, luskl na Blanku, ta se poslušně zvedla a i na naléhání ostatních se vydala za Geraldem.*
*Nahá se probudila ve vlhké jeskyni, s velkými bolestmi, neměla sílu se zvednout, ohlédla se doprava, kde ležela její zbroj...a ještě něco upoutalo její pozornost...její ruka, byla studená a sinavě bílá. S hrůzou začala panikařit, nevěděla co se děje, dala si pravou ruku na hruď...sykla bolestí, na hrudi ¨měla vyřezaný do kůže, zatavený pentagram se znakem Bhaala uprostřed. Hledala odpovědi v modlitbách, ale nedočkala se žádné odpovědi...její bůh ji vždy odpověděl...prosila svou víru, ale nic se nestalo. Hodnou chvíli sbírala síly, zvedla se ze studené země a vydala se chodbou neznámo kam...uslyšela hlasy, vrátila se rychle pro zbroj a ve velkých bolestech se do ní nasoukala a opatrně se vydala pryč. Celá její cesta se změnila vy zběsilí útěk před bandity. Nevěděla kam běžet, ale po tom, co se dostala z jeskyně viděla na obzoru vystupovat kouř, šla směrem za ním. Došla až ke Kandaháru, kde se svezla u ohniště k zemi a odpočívala, v hlavě zmatek. *
Dobrý den *vytrhl ji z přemýšlení hlásek malé hobitky jakpak se máte?
Zdravím *lehce na ni mrkla* copak tady děláš tak pozdě v noci dítě?
*hobitka se rozhlídne kolem a začala se trošku bát, mimoděk přistoupila blíž k Blance a k ohništi*
*Blanka se k ní naklonila, všimla si malé ranky na krku ze které vytékala krev, popadl ji neuvěřitelně velký hlad...a to dítě vypadalo tak chutně. Děsila se svých myšlenek, ale její touha byla větší*
Neboj se děvčátko *chtěla ji chytit, ale hobitka jak viděla její výraz trošku utekla.*
Blanko *zazněl hlas za Blankou, který moc dobře poznávala. Ale už neměla moc se za tím hlasem otočit, přemohla ji touha a začala nahánět hobitku*
*další dny byli ve znamení zmatku strachu a neuvěřitelného hladu, který ji hnal k šílenství. Maso zvěře ji neuspokojovalo, chtěla něco vydatnějšího. Musela se skrývat, hledalo jí dost lidí, mezi nimi i stráž*
*Ve vesničce čekala na nějakou oběť, šílenství v ní vřelo a hlad jí trhl vnitřnosti.*
Zatracení odpadlíci *zanadávala si, kolem ní to začalo moc ožívat. Konečně oběť, k ohništi se blížila Vala. Zpozorovala Blanku. Ihned přistoupila k jednomu odpadlíku, dala mu měšec zlatých mincí a ukázala na Blanku. Odpadlík k ní přišel a jedinou ranou ji skolil do k zemi*
*probudila se v pokoji v hostinci u Pečínky, nad ní se skláněl sám král Valean II a mnoho dalších lidí. Valean padl k zemi a nehybně ležel, měl malou ránu na zápěstí, ze které vytékala krev. Byla tak blízko ukojení jejího hlasu, ale stráž, ale neměla sílu se natáhnout po své kořisti*
*Zavřeli ji do pokoje, násilím převlékli, a hned za dveřmi se spolu bavily co s Blankou. Blanka uslyšela dutý dopad těla na zem. Zvědavě otevřela dveře a podívala se, co se tam děje, na zemi leželo tělo muže, všichni se jali ho jít prozkoumat. Blanka využila příležitosti a utekla. Když probíhala kolem výklenku, který vedl do schodiště dolů, něco jí v hlavě uklidnilo zmatek, hlas, temný hlas který ji napovídal* Uteč, to jsem já tvůj pán, Gerald.*Blanka utekla pryč, dál od Kandaháru. Po cestě potkala člověka, kterého kdysi znala, malou hobitku s helmou, které vévodily parohy. Potřebovala si nutně odpočinout, nebyl nikdo, kdo by ji v noci pohlídal a tak zamířila do hostince u Pečínky, kde určitou chvíli pracovala. Prosila opět bohy o pomoc, chtěla vyřknout jméno svého boha, ale jediné, co ji vyšlo z úst bylo* Bhaale pomož mi *tato slova ji ukryla před celou vyděšeně se tvářící hospodou *běžela pryč, směrem na hřbitov, za sebou slyšela tvrdý trpasličí hlas* Stůj *zařval strážný, který ji pronásledoval. Zařval něco a Blanka oslepla. Chvíli běhala po přístavu, narážela, zakopávala, hlas strážníkův za jejími patami. Otočila se, seslala nějaké kouzlo, které ji někdo našeptával v hlavě. Se strážníkem to trhlo, zastavil se, něco zamumlal a Blanka se skácela k zemi. Probudila se až v cele, opět s obrovským hladem* ...