Myslíš si že mě znáš ?

Se slzami v očích si prohlížela fotky. Jak ráda vzpomínala na staré časy. Na chvíle kdy se svou kamarádkou Elissabeth dělaly různé hlouposti. Jak žili bezstarostně. Zrovna našla fotografii kde měla Eliss menší monokl pod okem. Eliss se totiž poprala jen kvůli tomu že jí někdo ublížil. Potichu posmrkla utřela si slzu pod okem při té vzpomínce.Chovala se kolikrát jako malá holka a ne holka , které táhlo na 18 let. Jenže ze dne za dnem se všechno změnilo. Seina s ní zůstávala proto, protože jí na ní záleželo, byla to dívka , která jí dřív pomohla ze všech nesnází, tet potřebuje pomoci ona, přece se na ní nevykašle. A upřímně nikdy jí ani nenapadlo že by jí v tom nechala.
Jednou Se domluvila Seina s Elissabeth že se sejdou tam jak vždycky. V Parku . Seina se bála k nim chodit protože bydleli malý kousek od hřbitova o kterém všichni říkala strašné věci. I když to nikomu krom Elissabeth neřekla měla strašný strach tam chodit, proto se setkávaly v parku . Seina tam čekala dlouhou dobu v naději že se jen někde zapomněla, nebývalo jejím zvykem někam chodit pozdě a když už jí do toho náhodou něco vlezlo tak zavolala nebo napsala smsku. Seina si zkontrolovala mobil ,ale nic ,žádný zmeškaný hovor ani smska. Docela se o ní bála , už proto se i přes svůj strach vydala směrem k ní. Chtěla kolem hřbitova projít co nejrychleji a hlavně bez pohledu na ty hroby , které se pomalu rozkládaly. Oči však jednou ulétly a chtěly se honem vrátit na cestu před sebe, když tam spatřila dívku. Seina se podívala tedy znovu až po chvíli spatřila že je to Eliss. Seděla na lavičce , která byla Šťastná že vůbec ještě stojí , u prostřed toho hrozného hřbitova a nehybně hleděla do předu. Seina se bála jen se na ten hřbitov podívat natož jít za Eliss ,ale svůj strach překonala. Mnohem větší strach měla právě o Eliss ,tohle se ještě nestalo. Pomalu a váhavými kroky mířila k ní , nebyla si jistá jestli neměla raději zůstat na chodníku a zavolat jí ,ale potom už byla příliš daleko na to aby si to rozmyslela.Eliss byla jako v transu nehybně se dívala před sebe, ani mrknout se neopovážila.Seina se posadila vedle .
„Proč si nepřišla“? Zeptala se rozklepaným hlasem , nedělalo jí dobře tu takhle sedět uprostřed hnijících mrtvol. Jenže Eliss nereagovala jenom se dívala před sebe. „Tak co tu děláš“? Zkusila to Seina znovu.Ovšem ani tentokrát se Eliss nepohla. „Prosím poď aspoň pryč….Vždiť víš že nemám tenhle hřbitov ráda“! Zkusila to ještě jednou a když ani tentokrát nereagovala jemně jí chopila za paži a chtěla jí naznačit aby šla. Jenže Eliss v ten okamžik se prudce a s hněvem podívala na Seinu.
„Nech mě“! Vzepřela se tak nenávistným hlasem až se Seina Lekla.
„Co s tebou je ? Co se to děje? Udělala jsem snad něco špatně“? Eliss se jen usmála a ztrpkostí v hlase odpověděla: „ Už jen to že žiješ….je chyba“! Seinu tohle ranilo,už nanic nečekala sbalila se a odešla. Nechápala proč jí takováhle slova vůbec říká , sama sebe jen přesvědčovala že se muselo něco stát ! Běžela domu kde přemýšlela co se děje….
Strach o Eliss byl čím dál větší a to hlavně proto, protože se jí následující dny vůbec neozvala. Seina dokonce opět překonala svůj strach a šla jí navštívit. Strašně jí překvapilo když místo nich v domě bydlela starší paní a o Eliss, čily rodině Nombertových nikdy neslyšela,prý tu žije více než pětadvacet let . Tohle prostě nedokázala pochopit. Přece si jí nevymyslela ? Když matce vyprávěla co se stalo a že tet prostě zmizela ,matka na ní nechápavě hleděla.
„ A jaká že je to tvoje kamarádka“? Zeptala se a snažila si vzpomenout.
„No přece Eliss copak ty si na ní nevzpomínáš? Vždit sem k nám žádnou jinou mou kamarádku nikdy nezvala,jenom jí“!
Snažila se ,ale marně její matka si na nic nepamatovala. Vzpomněla si na jejich společné fotografie donesla je ukázat své matce aby dokázala že si to nevymyslela, že opravdu žila.
„Podívej tady jsem já opřená o strom a tady to je Eliss!“ Ukázala na dívku opřenou o strom z druhé strany. Matka se nejprve podívala na fotografie ,potom na Seinu a ruku jí přiložila na čelo.
„Nejsi nemocná ? Není ti špatně“?
Ne..Mělo by snad“? Zeptala se s překvapením. Matka vyzvala Seinu at se posadí a začala.
„ Víš chápu že dcery v tvém věku , kdy už stojíš na prahu dospělosti můžou mít ruzné problémy. Proto, jestli tě něco trápí,můžeš se mi svěřit“!
„ No vždit to sem ti ale řekla,nevím kde je Eliss a jediné co mi po ní zbylo jsou fotografie“!Matka se na ní s ustaraným obličejem podívala.
„Víš zlatíčko…Na té fotografii si jenom ty“! Tak tohle už rozhodně nechápala!
„Jak to myslíš“? Zeptala se a opravdu měla strach.
„Myslím že by jsme možná měli zajít doktorce“. Řekla jí matka a udělala na ní milí obličej plný soucitu.
„ Já nejsem blázen,ona tam opravdu je“!! Zakřičela , když si uvědomila co jí matka řekla.
„Však já netvrdím že si blázen ,jen možná potřebuješ pomoct“.
„To není pravda . Já nejsem blázen a Eliss existuje“! S těmihle slovy běžela a zavřela se v pokoji ,kde zabořila hlavu do polštáře a plakala. „ Proč mi nevěří“? opakovala si stále pro sebe „ Vždit si s ní moje matka sama povídala a tet mě chce poslat k nijaké doktorce jako pošuka? Já přeci nejsem magor“!!!! S ustaraným obličejem si lehla do postele a zuřivě si proplétala prsty.