Střipky z minulosti 2.

..."Můžeš mi říkat Tony a...vítej v mém domě" "...trochu se uklidnila, "ale proč tu jsem?"

"Jsi tu pro své vlastní bezpečí", řekl jí Tony.
"Tomu teda nerozumím", dívala se na něj Mikeira. Tony se na ni usmál, dával jí tím najevo pocit bezpečí.

"Už je večer, měla bych jít domů", Mikeira se otočila a namířila si to ke dveřím. Vypadalo to snadně, ale Tony už stál u dveří. To Mikeiru nazastavilo a snažila se ho obejít.

Tony jí chytil za ruku, "zůstaň tu", řekl smutným skoro donucujícím hlasem. Přitáhl jí k sobě a pomalu se k ní přibližoval ústy. Když se zdálo, že jí políbí, tak jí kousnul do krku. Omdlela.

V pravou chvíli přestal, vzal jí do náruče a odnesl jí zpátky na gauč. Ale nenechal ji jen tak. Upírku z ní sice udělal ale...vzal nějakou láhev a nalil jí to do krku.

Asi po 2 hodinách se Mikeira vzbudila u sebe doma. "Co to?...Jak je to možné! Před chvílí jsem byla u něj. Teď jsem doma, kolik je vůbec hodin?", s velikým údivem vstala a zjistila že je něco po 11. Větší údiv, ale byl, že byla doma.

Na druhý den ve škole všechno řekla kámoškám ve třídě a ty se nestačily divit.
"Dneska si dej pozor a nebo pojď ke mě, zeptám se mamky, třeba bude souhlasit", nabídla ji Diana. Mikeira se nad tím zamyslela, ale moc se jí nechtělo. Jen co si vzpomněla na tu noc, tak si to rozmyslela.

"Dobře, jen se musíme pak ke mě stavit pro pár věcí", souhlasila Mikeira. Během školy měla zvláštní návštěvu. "To snad není...", s údivem se dívala ke dveřím.

"Co je Miky ty ho znáš?", zeptala se Diana pološeptem.
Mikeira se k ní nenápadně naklonila, " jo, znám, právě proto se divím, to je ten Tony".
"Ne, vždyť je upír, tak co tu dělá?", divila se čím dál víc Diana. Pak si všimla, že jsou žaluzie zatáhnuté. "Lidi zvedněte všechny žaluzie", řekla tiše třídě. Roztáhli žaluzie a nic, přímé slunce mu nic neudělalo.

"Dobrý den, přišel jsem si promluvit s jedním z vašich studentů", řekl Tony učitelce.

"Jste přibuzný?", zeptala se učitelka.
"Ano," odpověděl a učitelka kývla.
"Samozřejmě, prosím".

Přišel k Mikeiře a pobídl ji, aby ho následovala. Za dveřmi vytáhl z kapsy několik ampulek. "Na vem si je", podával ji to Tony.

Natáhla ruku a vzala si to. "Co to je?"
Tony se na ni usmál, "Je v tom tekutina, kterou jsem ti už jednou dal, když si omdlela. Jsi totiž upír".

"CO?!" zařvala tak, že se div na ně někdo nepřišel podívat. "To není možné vždyť..." zakoktala Mikeira.

Tony vytáhl zrcátko, ať se podívá na svůj krk. Když se Mikeira podívala uviděla čtyři malé ranky na krku. Sáhla si nevěřícně na krk. Pak se opřela o zeď a sjela na zem.

Tony se k ní nahnul, "Neboj zvykneš si, ale musíš se mi přestat bránit, abych tě mohl všechno naučit". Vzal jí za ruce a postavil ji. "Ty ampulky pij podle potřeby, ochrání tě to před slunečním svitem". Pak odešel a Mikeira se vrátila zpátky do třídy.

Po škole to udělala tak, jak se domluvila s Dianou. U Diany seděla na okně a pod oknem si všimla Admama. Otevřela okno.

"Adame, co ty tu?".
"No jak vidím, už se nezlobíš", řekl Adam. "Co děláš ty, u Diany doma", zeptal se.
"No...přespím u ní, ale ještě jsi mi neodpověděl na mou otázku", řekla Mikeira.

"Já jenom někoho hledám", zamyslel se Adam.
"Aha, tak to tě nebudu rušit, zatím", rozloučila se Mikeira. Adam jí zamával a šel dál svou cestou. Mikeira zavřela okno a odešla za Dianou. "Ty, Diano chtěla bych ti něco důležitého říct", řekla tiše Mikeira.