Hrobka

Probral se do naprosté tmy.
Tušil, že se nachází ve velkém prostoru, netušil ale, kde se onen prostor nahází.
Rozhodl se, že se pokusi vykřesat alespoň jiskřičku. Utrhl si z košile malý kus látky a párkrát nad ním křísl kamínky. Malá jisřička k jeho velkému rozradostnění opravdu přeskočila na proužek textilu a po chvíli viděl alespoň na pár kroků.
Nacházel se v něčem mezi jeskyní a sálem.
Povrch země byl drsný, to cítil už když se probral. Na zemi ležel popel. Mnoho popela. Zjistil, že pochází z kusů látky.
Uvědomil si, že tu není první.
A o chvilku později, že není sám.
Zaslechl dva hlasy, jak se smějí. Sem tam prohodili nějaké to slovo a pak se smáli dál. Nesli pochodně.
Najednou zmlkli.
"Hej, ty tam, poď sem."
Popadl kámen.
"A proč?"
Zase smích.
"Stejně pudeš. Všici pudou." řekl záměrně hovorově druhý hlas.
Opatrně přešel k oběma osobám.
"No sem." ukázal jeden ještě blíž.
Byli dva, jeden tlustý černovlasý, druhý malý zrzatý a obrýlený
"Hmm, nápad. Pude k ostatním."
"Kam?" zeptal se zoufale
"Do rakve zapomenutých nápadů."