Anděl života x Anděl smrti
Anděl života x Anděl smrti
Anotace: Má první povídka na tomto serveru. Byli to dva lidé, tak rozdílní, jak jen to šlo a přece toho měli společného více než kdokoliv jiný. Byli jako voda a oheň, jako světlo a tma, jako noc a den, jako smutek a štěstí, ale zároveň byli jako sestra a bratr.
„Poběž!No tak utíkej!“, pokřikovala Whitte na svého bratra s rozesmátým hlasem.
Lesní cestička se klikatila mezi stromy a jen dvě děti narušovaly harmonii toho večera. Hluboké ticho probodával jen dětský smích a dusot jejich nohou.
„Počkej na mně!“,křikl bratr a zrychlil své tempo.
Jejich smích neutichal a oni běželi stále hlouběji a hlouběji do lesa.
„ Whitte! No tak počkej!“, křikl znovu, zastavil se, aby mohl nabrat dech a když se pak znovu rozběhl, svoji sestru už neviděl.
„Whitte? Kde jsi?!“,opakoval při běhu a rozhlížel se na všechny strany.
„No tak Whitte to není legrační!“, volal se strachem v hlase a utíkal stále dál.
Cesta se začala svažovat strmě dolů a on musel přibrzdit. Teď už jen klusal, když v tom cosi zaslechl.
„Whitte!“, zakřičel a přidal na tempu.
„Whitte!“ běžel a stále opakoval její jméno. „Whitte!!“
A najednou to uviděl. Hluboká propast jež rozdělovala les na dvě části, rychle k ní přiběhl a pohlédl dolů. Jeho sestra se držela ani ne tři stopy pod ním kořene, jež vyrůstal ze skály a bezmocně na něj hleděla.
„Sutti! No tak, Sutti, pomoc mi!“, opakovala a její hlas se třásl strachem a zoufalstvím.
Sutti si sedl na kraj propasti a s nepřítomným pohledem k ní natáhl ruku. V půli jí však zastavil.
„Sutti! No tak co je?!Dělej!!“rozkřikla se na něj a v tom kořen jehož se držela začal pomalu praskat.
„Křup“
Znovu se rozkřičela na svého bratra, ale on tam jen seděl a koukal se na ni.
„Křup“, znovu se ozvalo. „Křup. Křup. Křup“.
„Vždyť jsem tvoje sestra!“, žadonila a prosila ho, ale s ním to ani nepohnulo. Seděl a koukal na ní s tím nepřítomným výrazem ve tváři a s rukou k ní nataženou, avšak ona se jí chytit nedokázala. Byla moc daleko.
„Křup. Křup. Křup“, větev se přelomila a Whitte padala dolů do propasti se slovy „ Vždyť jsem tvoje sestra.Vždyť jsme sourozenci“
Bratr se zvedl a pohlédl dolů… svou sestru už nespatřil. Poté pohlédl k nebi a řekl „Já vím“, na chvíli se odmlčel, sklopil zrak k propasti a dodal „Ale už byl tvůj čas“.Jakmile ta slova dořekl, otočil se a zmizel ve tmě, jež zahalila celý les.
Lesní cestička se klikatila mezi stromy a jen dvě děti narušovaly harmonii toho večera. Hluboké ticho probodával jen dětský smích a dusot jejich nohou.
„Počkej na mně!“,křikl bratr a zrychlil své tempo.
Jejich smích neutichal a oni běželi stále hlouběji a hlouběji do lesa.
„ Whitte! No tak počkej!“, křikl znovu, zastavil se, aby mohl nabrat dech a když se pak znovu rozběhl, svoji sestru už neviděl.
„Whitte? Kde jsi?!“,opakoval při běhu a rozhlížel se na všechny strany.
„No tak Whitte to není legrační!“, volal se strachem v hlase a utíkal stále dál.
Cesta se začala svažovat strmě dolů a on musel přibrzdit. Teď už jen klusal, když v tom cosi zaslechl.
„Whitte!“, zakřičel a přidal na tempu.
„Whitte!“ běžel a stále opakoval její jméno. „Whitte!!“
A najednou to uviděl. Hluboká propast jež rozdělovala les na dvě části, rychle k ní přiběhl a pohlédl dolů. Jeho sestra se držela ani ne tři stopy pod ním kořene, jež vyrůstal ze skály a bezmocně na něj hleděla.
„Sutti! No tak, Sutti, pomoc mi!“, opakovala a její hlas se třásl strachem a zoufalstvím.
Sutti si sedl na kraj propasti a s nepřítomným pohledem k ní natáhl ruku. V půli jí však zastavil.
„Sutti! No tak co je?!Dělej!!“rozkřikla se na něj a v tom kořen jehož se držela začal pomalu praskat.
„Křup“
Znovu se rozkřičela na svého bratra, ale on tam jen seděl a koukal se na ni.
„Křup“, znovu se ozvalo. „Křup. Křup. Křup“.
„Vždyť jsem tvoje sestra!“, žadonila a prosila ho, ale s ním to ani nepohnulo. Seděl a koukal na ní s tím nepřítomným výrazem ve tváři a s rukou k ní nataženou, avšak ona se jí chytit nedokázala. Byla moc daleko.
„Křup. Křup. Křup“, větev se přelomila a Whitte padala dolů do propasti se slovy „ Vždyť jsem tvoje sestra.Vždyť jsme sourozenci“
Bratr se zvedl a pohlédl dolů… svou sestru už nespatřil. Poté pohlédl k nebi a řekl „Já vím“, na chvíli se odmlčel, sklopil zrak k propasti a dodal „Ale už byl tvůj čas“.Jakmile ta slova dořekl, otočil se a zmizel ve tmě, jež zahalila celý les.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Zajímavé, akorát se mi zdálo, že je to moc urychlené, já nevím.. Podle mě by stálo za to, to o něco málo prodloužit.
18.02.2010 19:12:00 | Níniel