Lykan

LYKAN

Zakázaná láska čarodějky a vlkodlaka.
Tak se rodí lykantropie...
Jiný čas,jiný příběh,jiní lidé:
"Si vášnivá,víš?"
"Spíš nebezpečná...bojím se že ti ublížím." Jeho ruce putující od jejích prsou až po boky:"Ááách..." Vyplašené škubnutí.
"Vadí?" Odpovědí váhavé "Ne..."
Další vlna vášně.Tlak jejích zubů sílí,nehty se zarývají do kůže...
A myslí jí proletí myšlenka:"Krev..."
Vlčí podstata se probouzí.Cítí ježení v zátylku.Její zuby se zaostřují.Chňapne po jeho tepně na zápěstí.A znova.Její oči se přispůsobí tmě v pokoji.Prokousne mu ret.Krev...Ta sladká chuť..."Au!" "Promiň." "Teče mi krev!" "Já vím..." Přisaje se mu na ránu.Z dálky se ozve psí zavytí. "Já jsem vlk..." sdělí mu z poslední lidské síly,co v ní ještě zbývá. Až poslední člověčí city pohasnou,zbyde v ní jen zvířecí pud.
A ten chce krev!Již plně vystouplýma zubama mu chňapne po krku,cvak...vedle.Naštěstí pro něj,uhnul.
"Dej mi svojí krev..." zašeptá mu do ucha.Znovu mu útočí na krk.Tentokrát se zakousne a nepustí.Pomalu zesiluje stisk.Krev na dosah.
Ale čarodějnice v ní ještě bojuje.Nesmí ho zabít!Vlkodlačí instinkty jsou nezkrotné.Cítí krev.
"Au!Sakra,co děláš?!" Vyškubne se z jejích čelistí.
"Prosím,dej mi napít svojí krve!" zakňučí.
Znovu se na něj sápe.On jí však pevně stiskne ruce,a nepustí.Ona se ale nevzdává,natočí hlavu a útočí.Zuby mu nechá šrám na pravém zápěstí.
"Co z toho máš?"
"Život..." a ty smrt-domyslí.Hází a škube sebou.On ji však pevně drží.
"Prosím...maličko..." vydechne.
"Kroť se!" "To pujde těžko.Jsem vlkodlak.Je úplněk.Tak prosím!"
Vytrhne mu jednu ruku a dlouhými nehty se mu zaboří do ramene.Bleskurychle ji znovu zachytí,sykne bolestí.Objeví se pár kapiček krve.
"Budu hodná!" slibuje,a oči se jí lesknou.On bojuje sám se sebou.
Stisk povolí. V tu chvíli se přestane ovládat.Přisaje rty na každou z pěti krůpějí krve.To jí nestačí.Přesune se blíž ke krku.
Doslova vidí,jak mu pulzuje tepna.Jak proudí krev...
Nechá vlčí špičáky plně vystoupnout.
Nadechne se,zavře oči,a-zakousne se.
Její zuby se noří do jeho krku,až dosáhnou tepny.Ta sladká chuť krve...
Teď už se nekrotí.Zvíře zvítězilo.
Lačně polyká krev.
Vzmítá se v krvelačné extázi blaha.
Už jí neuteče.Jeho tělo malátní.
Do jejích končetin se rozlévá nový život.
Nasytila se,vlčice.
Z jejího hrdla se dere ven táhlé,vlčí zavytí.
Dosáhla cíle.

Ani nevíš,jaký máš štěstí,
že ještě žiješ.