Inferno - III/V

Stále častější byly dohady o tom, co Groward uvnitř po večerech provádí za pokusy. Jeho osoba byla možná právem spojována s dědictvím zla. Kroniky hovoří, že jeden ze svědků se dostal až k samotnému domu a vlastními slovy popsal hrůzy, jež na vlastní oči spatřil.

Nutno podotknout, že tuto zprávu je třeba brát s rezervou, neboť během několika dalších dnů prodělal autor této výpovědi několik výrazných psychických změn a lékaři byl po několika prohlídkách shledán nesvéprávným a přemístěn do sanatoria pro duševně choré. Jeho stav se již nikdy nezlepšil, o čemž svědčilo i časté probouzení se uprostřed tmavé noci a mumlání jakýchsi nesmyslných formulí, které patrně téhož večera zaslechl a které mu uvízly v hlavě. Snad pouze ze záznamu poskytnutým Dr. Fowellem lze vyčíst, že duševní zdraví pacienta nabylo jistého obratu posledního dne před jeho záhadnou smrtí, kdy prodělal i fyzické změny, o kterých se záznamy nezmiňují a lékaři zarytě mlčí. Snad jen podivné zděšení v jejich očích napoví, že se stali svědky čehosi zrůdného a ve své podstatě ohavného. Nicméně zpráva obsahovala zhruba toto:

Padala již tma, přes ušpiněné tabulky oken nebylo dosti dobře vidět, ale bublání a sykot chemikálií v nejrůznějších baňkách byl slyšet stejně zřetelně jako zlomky zapomenutého jazyka, kterým předčítala postava zahalená v hábitu podivným hrdelním přízvukem. Velká knihovna v sobě ukrývala převážně kabalistická a středověká díla plná neobjevených tajemství, po stěnách byly rozsety plápolající svíce a uprostřed místnosti leželo cosi na velkém stole. Fanaticky pronášená slova za děsivého škvíření kapalin podivně gradovala.

Poté zakuklenec odložil jeden ze svitků na pracovní stolek poblíž okna a já měl možnost si přečíst název. Autorem byl jeden z pološílených učenců zakázaných východních věd, strašlivý démonolog Incarnatus a jeho spis zvaný Tajemství Nekromancie. Hrůzou se mi sevřel žaludek a celým tělem projela tupá mrazivá bolest. Přízrak ukryt pod rouškou přistoupil blíže k oknu a mé zděšení ještě vzrostlo, když jsem spatřil podivně žhnoucí oči podlité krví. Ačkoliv jsem sledoval dění zvenku, dotkla se mě temná atmosféra visící ve vzduchu. Cítil jsem, jak na mě jdou mdloby, ale přesto jsem se rozhodl dále sledovat rituál. Vysoký muž v černé kápi musel mít na stole jakési tělo uhynulého zvířete a nebo snad ...

Ne, to by nebylo možné. A přece ten zvrácený nápad ve mně hlodal. Sílil každou vteřinou a mé přesvědčení rostlo. Při jeho práci jsem si všiml, jak co chvíli třímá v rukou obrovský plát masa, který zasypává solí a kamsi odkládá. Zdálo se, že používá i lékařskou jehlu na šití a snaží se .. Znovu jsem se otřásl  při té myšlence.

Pocit, který mě náhle přepadl mi byl dosud neznámým a nevysvětlitelným. Neměl jsem odvahy zůstávat déle. Sám nevím, zda jsem se třásl zimou, nebo za vše mohl pohled na dění uvnitř. Musel jsem odejít, neboť úzkost a náhlá bolest hlavy mi zabraňovala setrvat. V napětí jsem opouštěl prokleté místo.

Byl jsem zády a již ve velké vzdálenosti, přesto světlo, jež se rozlilo za mnou, bylo natolik silné, že jsem na okamžik spatřil i svůj podivně znetvořený a odpudivý stín. Jakoby ani nebyl můj vlastní. Jakoby cosi ve mně ožilo. Cosi.. démonického.

Ihned ale pohaslo a ze stavení se ozývaly nelidské hlasy připomínající zprvu nářek, ale ihned se měnily v nelidsky odpudivé skřeky. Zrychlil jsem krok a doufal, že všemu bude konec, ale celou cestu jsem se nemohl zbavit pocitu, že to už nejsem já sám ...