Noc hrůzy

Píše se 13.listopad. Je zrovna pátek, což znamená další návštěvu kina s mým nejlepším kamarádem Matyášem. Ne že bych byl zrovna pověrčivý, ale dnes máme v plánu jít na nový, asi dvouhodinový horor, což znamená že půjdu domů sám a to ještě potmě. S Matyášem jsme se sešli v půl deváté před kinem. Mimochodem film začíná v devět. Když jsme si koupili lístky, běželi jsme do promítacího sálu. Měli jsme lístky do 8. řady, přibližně uprostřed. Po úmorném, asi čtvrt hodinové čekání se na plátně objevila reklama a po chvíli začal film. Jmenoval se Noc hrůzy. Byl o holčičce, která se ztratila v lese a teď potkává různé přízraky, jako je vlkodlak, upír atd. Skvělá grafika a animace nás téměř přenesli do děje příběhu. Náš mozek pracoval na plné obrátky. Konec filmu nebyl nijak veselý. Holčičku zavraždilo neznámé stvoření.
Bylo po jedenácté hodině, když jsem se rozloučil s Matyášem a šoural jsem se k tramvajové zastávce. Podíval jsem se na jízdní řád a zděsil jsem se. Tramvaj, se kterou jsem měl jet jakoby neexistovala. Na jízdním řádu o ní nebylo ani zmínky. Na spodní straně papíru jsem objevil vybledlý nápis:Oči nemusí jen sloužit. Smysl těchto slov mi moc nedocházel. Dumal jsem nad ním asi pět minut, ale nic mě nenapadlo. Protože nejela žádná tramvaj, rozhodl jsem se jít pěšky. V myšlenkách jsem kráčel ulicí a přemýšlel, co rodiče řeknou mému pozdnímu příchodu. Ze zamyšlení mě vytrhla náhlá změna světla. Všechny lampy najednou zhasly. No to je fakt super. Nejdřív mi nejede tramvaj, potom ta divná zpráva a teď ještě tohle a ktomu všemu je pátek třináctého. Pokračoval jsem dál ve své cestě a přitom jsem přemýšlel. Z nějakého mě neznámého důvodu jsem se rozhlédl kolem. Teprve teď mi došlo že jsem za celou dobu neviděl jediného člověka nebo auto, a že jsem neviděl žádné rozsvícené okno. Zvuk, který jsem náhle uslyšel se mi zarýval až do morku kostí. Byl to šílený křik, který se míchal s tajemným vrčením. Jako bez rozmyslu jsem běžel za zvukem. Několikrát jsem přitom do něčeho narazil. Z jedné boční uličky se linulo zvláštní světlo. Zaběhl jsem dovnitř a nohy mi jakoby vrostly do země.Na zemi leželo v kaluži krve tělo mrtvé ženy. Z rozpáraného břicha jí lezly vnitřnosti a na místě vyškrábaných očí zela prázdnota. Na čele měla znak, podobající se oku. Najednou mě něco přinutilo se otočit. Zvláštní světlo zhaslo. Jen na konci ulice jsem viděl dvě ne červené, ale rudé oči. Po chvilce zmizely. Začal jsem se rozhlížet kolem, ale nic jsem neviděl. Prudká bolest očí mi projela celým tělem. Přestože všude kolem byla tma, věděl jsem že už nikdy nic neuvidím. Padl jsem na zem a už jsem cítil jen bolest v břiše. A tím to všech no skončilo. Stále si myslíte, že oči mohou jen sloužit?