Za Zavřenýma Očima

Bylo mu třicet pět let a přesto si rád hrál s hračkami a modely aut i letadel.
Celé dny nic jiného nedělal.
Jmenoval se Fred a díky jisté mozkové poruše nikdy nevyrostl do psychické úrovně odpovídající věku a jeho domovem byl ústav.
Jednoho dne řekl sestřičce,která se o něj starala,že potřebuje knížku o planetách a o vesmíru.
Vyvolalo to v ní pocit nejistoty a odpověděla ,,proč zrovna takovou knížku,víš nejsem si jistá
jestli je takové téma pro tebe?´´
Fred odpověděl krátce a stručně,,potřebuji ji´´
A tak mu jí druhý den tedy přeci jenom přinesla.
Od té doby začal vyprávět svému kamarádovi z pokoje velmi zvláštní historky a sestřičce se o dva dny později,od chvíle kdy mu přinesla co si vyžádal svěřil s tím,že když zavře oči tak vidí hvězdy a planety.
Ale to já taky-zareagovala ,,tak to má spousta lidi Frede.
Potřebuji o tom knížku -odvětil nesmlouvavým tónem,,když zavřu oči vidím vesmír.Pečovatelka si pomyslela,že bude nejlepší nechat ho v jeho fantazii velkého dítěte.

****
Fred začal udivovat lékaře i pečovatele podrobným velmi popisem toho co vidí,až začali pochybovat jaký postoj k tomu mají zaujmout.
Doktor ho vystavil zkoušce ve které sledoval vědecký film o vesmíru a o všech doposud objevených planetách a zároveň promyšleně dával Fredovy(který měl na očích clony po celou dobu zkoušky ,aby je nemohl otevřít,ani kdyby chtěl)otázky.
A Fred přesně popisoval barvy planet,postavení i měsíc v rámci slov které uměl(protože pojmy jako metr,kilometr mu byly cizí) .
To co říkal bylo velmi podrobné,dokonce včetně líčení jak je jedna planeta od druhé vzdálená,což
vyvolávalo ve všech odbornících naprostou fascinaci.
Postupně se stal objektem zkoumání pro všechny možné psychoterapeuty až mu to pomalu začalo překážet a dával někdy svůj vzdor najevo tak,že vůbec nechtěl brát léky.
Přál si být,v tom krásném světě za zavřenýma očima,sám.
Netušil,proč vidí to co vidí,ale bylo to moc hezké.
Mohl si prohlížet při usínání každý večer to za čím jiní lidé létají v raketách,nebo absolvují složité školy a výcvik.
Doktoři ale byli nesmlouvavý a podrobovali ho dalším a dalším testům.
Brzy začal vidět v ,,jakési modré mlze´´ skrytou malou planetu,ale vždy když o ní mluvil říkal ,,je strašně daleko ,strašně daleko´´.
K výzkumu ohledně prazvláštní osobnosti Freda byl přizván i známý astronom,aby vyjádřil svůj názor.
Cítil stejné udivení jako všichni lékaři,kteří Freda zkoumali.
Šlo totiž o tak přesné podrobnosti ,že i kdyby se k nim mentálně zaostalý muž dostal,neměl by na to je nastudovat a vykládat.
Astronoma velmi zajímala Fredem popsaná-,,malá planeta v modré mlze,strašně daleko´´ a promlouval s ním i několik hodin když ho navštívil,ale diskuze to byly pochopitelně obtížné.
Musel dát dohromady své empatické schopnosti s psychologickými znalostmi,aby trochu pronikl do Fredova světa a mohl se dozvědět alespoň něco.
Vydedukoval si z vědeckého pohledu o čem pravděpodobně asi mluví a na základně kde pracoval se brzy dal do výzkumů,aby si informace ověřil.
Praly se v něm pochybnosti (byl přeci jenom vědec vychovaný ke kritickému myšlení ) s nekonečným údivem nad přesností Fredova líčení vesmírného prostoru i ,,malé modré planety´´.
Každopádně je to zvláštní -přemýšlel ,,ale proč se na to nepodívat,proč to alespoň nezkusit?´´
A tak se dal do usilovné práce se svým týmem a stalo se,že shodou náhod a s výzkumy astronomů i z jiných zemí, byla zanedlouho skutečně objevena úplně nová planeta.
Fred postupně získal slávu z které byl z části nešťastný,protože tomu ruchu co se kolem něj najednou odehrával, nerozuměl.Každý přece vidí vesmír,když zavře oči,říkala to sestřička-uvažoval si sám pro sebe.
Ztrácel v chaosu jaký okolo jeho osoby nastal.
Ale psychiatři ho zkoumali dál a dokonce každý týden měl alespoň několik návštěv z řad astronomů.
Blížilo se léto a když usínal a zavřel oči,viděl stále cosi, co slovy přiblížil jako ,,ooobrovský kámen a padá´
Tato jeho další vize se stala znovu objektem výzkumu a vědci zjistili,že opět do posledního detailu popsal věc,která je skutečná.
Šlo bohužel o asteroid,který se obrovskou rychlostí blížil k zemi a neodvratně.
Astronomové se cítili skoro potupeni že(mimo svou neuvěřitelně zvláštní schopnost)zaostalý kluk přišel na tak velké nebezpečí dříve než oni,ale situace se stávala každým dnem vážnější a vážnější a to v rámci celého světa.
Fred si hrál s modely letadel a aut a při usínání ,,cestoval vesmírem´´ osvobozen svojí jednoduchostí od toho na co svou schopností přišel.
Vědci vypočítali ,že k dopadu meteoritu zbývají tři dny,ale Fred se pořád celé dny zabavoval v pokoji s modýlky letadel,s autíčky a někdy si i prozpěvoval oblíbené písničky odposlouchané z radia..
Za dva dny k němu přišla sestřička se smutným výrazem v očích a řekla ,,přišla jsem si hrát s tebou´´.To jsem moc rád-řekl Fred.
A tak si oba dva hráli a Fred jí prozradil jak pojmenoval dva modely letadel,co mu kdysi dala jeho matka.
Připadal si lépe než kdykoliv před tím,nikdy se k němu takhle hezky nechovala.Když ten večer odcházela z jeho pokoje řekla mu ,,mám tě ráda´´.
Tuhle větu od ní Fred slyšel poprvé a naposledy...
Svět končil a navzdory veškeré snaze vědců,třetí den jak správně propočty předpověděly obrovský meteorit dopadl na zemi a zničil jí.

***
Fred seděl kdesi v mlze.Neměl po ruce žádný modýlek letadla ani auta,tak si je alespoň představoval.Broukal si své oblíbený písničky a nálada se mu moc nezměnila od minulých dní.
Já jsem vesmír-poznamenal si pro sebe,sám nevěděl ani proč a hned zase pokračoval v prozpěvování si...