Houbař

 

     Začala houbařská sezóna, žena si připravila batůžek,

     do ruky vzala košík a příměstským autobusem se rozjela k nejbližší

     zalesněné lokalitě. Po cestě začalo drobně poprchávat, zapomněla si

     doma pláštěnku a pokud by déšť zesílil, byla rozhodnuta vrátit se zpět

     domů. Bylo dost chladno, možná proto nebylo venku tolik lidí,

     z autobusu vystoupila sama a vydala se k okraji lesa. 

         Na úzké pěšině, která ústila na silnici, se před ní objevil muž s košíkem,

     očividně houbař. I z dálky bylo poznat, že toho asi moc nenašel, v košíku

     nebyly vidět žádné houby. Šel pomalým krokem po levé straně silnice,

     za zatáčkou měl zaparkované auto. Kráčela pomalu za ním, on došel k autu,

     vzadu otevřel jeho kufr a košík postavil dovnitř. Pak se ohlédl, uviděl

     tu ženu a strnul , jakoby se jí lekl. Na očích měl silné dioptrické

     brýle, působil jako samotář, nesympatickým dojmem. Bylo jí nepříjemné,

     jak na ni zírá a najednou ji přepadl tísnivý pocit z toho muže. 

     Zabočila rychle do lesa a po pár krocích se ohlédla a zůstala stát mezi

     stromy. Bude ji ten muž sledovat ? Má se bát ? Neslyšela, že by odjel,

     musela by slyšet auto. Bála se vrátit tím směrem, kde stál.

     Co teď ? Co bude dělat ? Má jít hlouběji do lesa ? Dostala hrozný strach.

     Nebyla schopna se pohnout. Dobře, počká ještě pár minut.

         Když se pak otočlla směrem k lesu, stál před ní. Rozpřáhl se a něčím ji

     udeřil do hlavy. Zatmělo se jí před očima a padla k zemi.

     Po nějaké době se probrala, ležela na zemi a na hlavu jí padala hlína.

     Ten muž kopal hrob, pohřbíval ji zaživa.

     Byl to jeho les a nikdo mu tu nebude sbírat houby.

     Nikdo.