Kolda alias Bulík.

Jiříček a Kolda alias Bulík.

Jedním z odrostlých členů místní party byl i Jiříčkův starší bratr Jarouš, přezdívaný všemi Kolda, jen Jiříček, když o něm mluvil, říkával: „Ten náš Bulík“.

Jaroušovi táhlo v té době už na dvacítku, patřil k štamgastům hostince „U Macháčků“, kde pravidelně konsumoval svojí obvyklou dávku alkoholu, nebyl příliš bystrého rozumu, spíše introvertní dobromyslné povahy a byl, na rozdíl od svého mladšího bratra stále ještě panic.
Navenek se sice mohlo zdát, že tímto stavem subjektivně nijak netrpí, ale vnitru ho to hlodalo,neboť jeho bratr střídal v té době jednu známost za druhou, zatímco o něho projevila zájem jen komediantka Janečková, která po požití alkoholu ztrácela morální zábrany a snažila se odchytit nějakého mladíka za účelem milostných hrátek, což pro ni bylo, vzhledem k jejímu vzhledu, nelehkým úkolem. Před Janečkovou ale zbaběle uprchnul a úzkostlivě se potom vyhýbal místům, kde obvykle číhala na své potencionální oběti.

Ve snaze přiblížit se opačnému pohlaví absolvoval k nemalé radosti maminky dokonce i taneční, v tomto ohledu bohužel bez většího úspěchu, harmonický pohyb s partnerkou na parketu jakž takž zvládnul, mimo parket však už nikoliv. Po skončení tanečních se proto rozhodl k radikálnímu řešení, byl také nejvyšší čas, po nezdařilém pokusu o získání modré knížky očekával na podzim povolávací rozkaz na vojnu a to znamenalo dva roky kdo ví kde v neznámém prostředí.

Jarouš, sedíce nad oroseným půllitrem piva přemýšlel o svém nespravedlivém údělu a hledal cestu k nápravě, v jeho adolescenci se mu sice podařilo vybudovat jediný silnější citový vztah, bohužel ne k opačnému pohlaví ale k pivu. Své problémy však nespatřoval ve své osobě nebo v chybějících citech, ale spíše ve svém zevnějšku, snažil se proto vypadat a působit mužně, vlasy si česal dozadu a nechal si narůst knírek.
Kromě těchto starostí ho zaměstnával dlouhodobý spor s mladším bratrem se kterým obýval společný pokoj v malém domku rodičů. Hlavním důvodem roztržky sourozenců byla manželská postel, kterou společně sdíleli ve spánku a na kterou si oba činili neomezený nárok.
Téměř každou noc vznikaly hádky, které se stupňovaly, Jiříček po nástupu do učení na zedníka přicházel občas zvlášte z hodin praktické výuky domů podnapilý a Kolda tvrdil, že se kvůli němu nevyspí a přijde pozdě do zaměstnání. Ve své podlosti žaloval rodičům, že mladší bratr konsumuje alkohol a dosáhl tak zásahu přísného otce, který Jiříčkovi omezil kapesné a zakázal návštěvy hostinců.

Jak už bylo vzpomenuto, tento příběh se odehrává v době, kdy do městečka přicházely nové módní směry, z nichž největší vliv na oblékání dospívající mládeže měl kult modrých kalhot, zavlečený sem chataři a který snad všichni bez rozdílu uctívali, bez modrých kalhot byl člověk prostě nula a nemohl si ve společnosti činit jakékoliv nároky.

I Jarouš uvažoval tímto způsobem a podařilo se mu, po nějaké době, stát se majitelem modrých kalhot.
Pyšně se v nich procházel městečkem, jeho sebevědomí vzrůstalo a tak nabyl dojmu, že je na správné cestě vedoucí k uspokojení jeho pudů, neboť se mu dostávalo obdivných pohledů publika.
V záchvatu euforie se rozhodl, že nezůstane jen u kalhot ale obstará si i džínovou bundu a představoval si, že tím ohromí druhé pohlaví a dívčiny se kolem něho budou rojit jako včelky.
Po nějaké době se mu díky vynaloženému úsilí a penězům podařilo získat i vytouženou modrou bundu, která ho sice připravila o všechny úspory, ale Kolda nelitoval a pyšně se promenádoval v modrém kompletu. Ve zbrusu novém balení vypadal jako tokající teřev hlušec.

V restauraci „U Macháčků“ bývalo zvykem, že se cenné věci dávaly do úschovy v kuchyni, neboť se sem tam občas stávalo, že někomu zmizela z věšáku bunda či kabát, popřípadě nějaká ta kabelka nebyla k nalezení. Číšník přezdívaný Žabák tento zvyk podporoval, aby si usnadnil práci a zabránil tak nepříjemnostem, které vznikaly v důsledku častých drobných krádeží, kterým nemohl zabránit.

Byl konec léta a restaurace se o víkendech otřásala zpěvem podnapilých chatařů, vojáků, místních opilců a nezletilé mládeže.
V teplém sobotním podvečeru se k těmto radovánkám přidružil i Kolda ve svém zbrusu novém modrém obleku, bundu si podle místního zvyku odložil do kuchyně a věnoval se spolu s ostatními konsumaci alkoholu a falešnému zpěvu, zábava se pomalu rozbíhala v rohu místnosti hrál oblíbený šraml Ládi Koudy a ke stolu si přisedlo i několik dívek.
Koldovi se zdálo, že v sousední místnosti zahlédl svého bratra, ale nevěnoval tomu pozornost, na stole se objevily orosené půllitry, potom dokonce tvrdý alkohol a nějaký likér pro dámy.
Zábava byla už v plném proudu, mezi stoly se tančilo, přísun alkoholu nevázl a tak Kolda spokojeně popíjel, zdálo se mu, že dnes bude mít konečně úspěch, neboť bylo z čeho vybírat u stolu sedělo asi pět chatařek, které s očima rozzářenýma alkoholem neustále připíjely na jeho zdraví a tak mu bylo dobře a myslel si, že je konečně středem jejich pozornosti a zájmu.

Pomalu se blížila zavírací hodina, číšník Žabák začal pobíhat mezi stoly, kasírovat a posléze mlátil svým typickým způsobem šrajtoflí o stoly a volal: „Závěrečná, zavíráme“.
I společnost od stolu se chystala k odchodu, Kolda se zvedl a šel si do kuchyně pro bundu, bylo mu sice trochu divné, že Žabák doposud nepožadoval u jejich stolu placení, ale nechtěl zmeškat odchod chatařek, které hodlal doprovodit.

Bundu ale nemohl nikde najít, hosté mezitím odešli a tak se obrátil na číšníka Žabáka, aby mu pomohl s hledáním. Žabák se ale usmál a překvapenému Koldovi povídal:
„Za co myslíš že jste tu dnes všichni pili? Byl tu tvůj bratr a povídal, že tu bundu chceš prodat, protože jdeš v říjnu na vojnu a tak ji stejně nebudeš potřebovat. Že prý chceš všechny pozvat na rozlučku a všechno platíš. Tak si ji vzal za dva tácy nějaký Pražák. Tady máš zpátky stovku co zbyla, celá útrata byla za 1.900 korun“.

Až do nástupu Koldy na vojenskou službu bydlel Jiříček pro jistotu u babičky v nedaleké vesnici.