(Ne)bezpečné známosti

Začali jsme spolu chodit na jaře. Můj první opravdový vztah. Milovala jsem ho jen první dva týdny. Pak jsem zjistila, že je to feťák, který se chce se mnou jen vyspat. Rozešli jsme se po tom, co mi řekl, že se mnou nemůže být, jestli se budu chovat pořád tak apaticky. Mimochodem, všimli jste si, jak kluci rádi používají cizí slova?
Z rozchodu jsem se vyléčila dalším vztahem. Všechno bylo dokonalé do té doby, než jsem si začala myslet, že už ho nemiluji. Po rozchodu jsem přišla na to, že to tak není. A tak jsme se po dvouměsíční pauze dali zase dohromady. Ale stejně to mezi námi neklapalo, tak jsme se po měsíci opět rozešli.
I z tohoto rozchodu jsem se vyléčila dalším měsíčním vztahem. Strašný fešák, ale rozumu moc nepobral. Vídali jsme se jen ve škole a většinou jsme spolu nemluvili. Ani jsme neměli o čem. Když byl na dovolené, našla jsem si někoho jiného. Samozřejmě mu ani nevadilo, že jsem se s ním rozešla. Spíš se mu ulevilo. Tak jako mně.
Takže, jak už jsem se zmínila, můj další vztah začal ještě dřív, než předešlý skončil. Ale pozor! Možná budete překvapení, protože netrval měsíc, ale dokonce tři. Hurá! Škoda jen, že neměl žádné životní cíle, pracoval v hospodě, pil jedno pivo za druhým a kouřil. A co s takovým klukem, že?
Po téhle zkušenosti jsem si dávala dobrý pozor s kým si něco začnu. I přesto z toho byl další měsíční vztah. Ale byl to nejlepší měsíc, který jsem kdy zažila. Tenhle kluk měl smysl pro humor, byl hodný, měl vlastní obchod, auto, koupil si byt. Takového jsem vždycky chtěla. Ale on evidentně nechtěl mě. Ani nevím, kdy jsme spolu skončili, kdy jsme se přestali vídat, kdy jsme si přestali volat. Když mě nepozval na oslavu svých narozenin mi došlo, že už v jeho životě nejsem.
Jediné co chci je konečně potkat někoho, s kým nebudu jen měsíc, budeme se milovat a všechno bude jak z amerického filmu. Snad mě kluci začnou brát vážně. Nebo bych je měla začít brát vážně já?