Karel IV.

Dobrý den vážení přátelé, jsem Karel IV. a byl jsem k vidění na padesátikorunových bankovkách, ano, říkám byl jsem, protože dnes jsem už v „důchodu“, ale rád bych se s vámi podělil o zážitky ze svého života, abyste věděli, jaký osud může takovou bankovku postihnout, proto koho můj příběh nezajímá, tak ať nečte dál,ale koho ano, tak vás vítám…

…byl krásný srpnový den. Ptáci řvali, tráva smrděla – prostě typický den na lenošení, avšak mně nemělo být dopřáno klidu ani v tento den. Byl to můj první den „na svobodě“ (mimo tiskárnu), a tak jsem si ho chtěl užít, dal jsem si tedy zmrzlinu, pop corn, cukrovou vatu – takové ty pouťové dobroty - a pomalu jsem přemýšlel, kam se uložím na noc, když vtom kolem mě projelo auto! Co projelo, ono přímo prosvištělo, ale bohužel právě v místě, kde byla ta největší louže, jakou jsem kdy viděl. Všechno by bylo v pořádku, nebýt toho, že jsem se tak ulepil tou vatou, takhle mě zvedl vítr a nalepil přímo na kolo toho jedoucího automobilu… Teď se možná smějete, ale já se tehdy nesmál, začal jsem dokonce litovat, že jsem si dal ten divně vypadající párek v rohlíku, protože když jste přilepeni na kole auta, točíte se závratnou rychlostí a zvracíte jak Alík, tak nemáte moc námětů k přemýšlení. Takže když se kolo najednou zastavilo, odmrštila mě setrvačná síla na chodník, kde jsem zůstal chvíli ležet a v tichosti děkoval Bohu, že jsem jízdu přežil. Když jsem se trochu oklepal a vstal jsem, přišel nějaký člověk (zřejmě ten šílený řidič) a zvedl mě ze země. Zapomněl jsem se asi zmínit, že jsme zastavili u myčky aut. Pak se kolona hnula a ten člověk nastoupil do auta, ale mě zapomněl na kapotě a jen tak, úplně v pohodě, vjel do mycí haly. Dovedete si asi představit, co následovalo.

Padesátikoruna přilepená na střeše auta dobře lepící cukrovou vatou, dusící se v saponátu a topící se ve spoustě vody, pak kartáče a leštidlo, řeknu vám upřímně – FUJ! Dál už si toho moc nepamatuju, ale ty útržkovité vzpomínky na má příští působiště jsou otřesná, tak například: zaplivanej, špinavej pajzl, vetešnictví, potraviny a nestydím se to říct i bordel, ano, vážení, i bordel, takový smutný osud potká v dnešní době papírové bankovky…

…takže až budete zase někdy držet v ruce nějakou bankovku, dobře si rozmyslete, kam ji vezmete, protože i bankovky mají svůj život a ne každé se líbí vetešnictví, nebo snad dokonce bordel, ve kterém jsem byl zavřen po dost dlouhou dobu.

Co dodat závěrem? V novinách si bylo možné přečíst článek „Deník Karla IV.“, který odhaloval skutečnost, že bankovky nesouhlasí s naším zacházením a hrozí proto vzpourou, jen se zatím nemohou shodnout na tom, jestli budou stokoruny na protest proti „hrubému“ zacházení pojídat padesátikoruny a dvacky, anebo jestli to bude obráceně, ale osobně si myslím, že se nemáme čeho obávat, neboť hlavní organizátor této akce, již zmiňovaný Karel IV., interně nazývaný Kája, byl těsně po zveřejnění svého nesouhlasu násilím odvlečen k recyklaci a bude z něj vyrobena tisícikoruna, takže už nehrozí žádné nebezpečí, i když…