Hodný dědeček

Můj kamarád Láďa má dvě vnoučata, která velmi miluje. Děvče a kluka. Udělal by pro ně cokoli.

A mazané děvče toho někdy s úspěchem využívá.

"Dědo, kup nám sem k Tobě bazén", škemrala tak dlouho, až děda podlehl.
Koupil ho.
Jejda to bylo radosti a výskotu.

"Dědečku můj milovaný, mám Tě moc ráda", šveholilo děvče nadšeně.
"Ty jsi tak hodný, nevím, jak Ti poděkovat", lichotila Láďovi.

Protože je to opravdu děvče vynalézavé, dostala nápad, jak se dědovi odvděčit.

"Dědo, pojď k nám do bazénu!", volala na něj naléhavě.
"mám pro Tebe překvapení!"

Láďa byl zvědavý, jaké překvapení. Tak si k vnoučatům vlezl do bazénu.
Vnučka odběhla a za chvilku se vrátila s rukama, plnýma bílé pěny.
"Dědo, mám specielní a moc drahý šampon, natřu Ti s ním vlasy. To budeš koukat, jaké budou krásné!"

Pěnou mu pečlivě natřela jeho šediny a přísně přikázala:
"dědo, ale musíš si tu pěnu nechat na hlavě půl hodiny!"

Láďu pěna začala po čtvrt hodině dost nepříjemně štípat, ale vnučka na něj pečlivě dohlížela.
"Ještě to vydrž, fakt musí působit půl hodiny!"

Po další vytrpěné čtvrt hodině rychle utíkal do koupelny, Už se to opravdu nedalo vydržet, jak to štípalo.

Umyl si vlasy, vysušil do ručníku a šel se k zrcadlu učesat.

"Do prdele!", zařval zoufale, když v něm spatřil neznámého chlapa s červenými vlasy.

Vzteky celý rudý, vylítl z koupelny a řval jako tur:
"kde jsi ty malej hajzlíku, já tě snad zabiju!!!"

Ale po dětech se slehla zem. Hodinu pobíhal po domě a zahradě, ale děti nikde.

Unaven si sedl na schody a rozbrečel se jako malý kluk.

"Už můžeme vylízt", zaslechl šepot vnučky.

Dobře věděla, že jí už žádné nebezpečí nehrozí, děda už nebyl vzteklý, ale nešťastný.

Objala ho.
"Dědečku, nezlob se prosím, hele, já mám ještě černou barvu, pojď, přebarvíme to.
Ani náhodou, křikl na ní zoufale, už na mě ani nesáhneš!"

Ráda bych tu vnučku poznala osobně, je mi nesmírně sympatická. Takový smysl pro humor mám fakticky moc ráda.