Jáma

„Hehe,to bylo dobré. Řekni to ještě jednou, kámo“
„Tak šel ulicí, upadl do jámy, kterou tam vykopali dělníci přes noc, pak se snažil vylézt ven a když se mu to nedařilo, tak začal volat o pomoc. Přišli tam dva ožralové, že se vychčijou, bavili se spolu, trochu se motali, ale našeho ubožáka v jámě si nevšimli. Prej, jestli něco neslyší, říká jeden tomu druhému, ale mezitím srčí malý, ale vytrvalý čůrek přímo na hlavu našeho vězně. Piv bylo dost. Ten je rozhořčený, ale bezmocný. A tak si sedne do toho zbytku, který tam na zemi zůstal a postupně se vsákával do země a teď také do saka našeho chudáka. Ten běduje a běduje, ale pomoc není neblízku. Usnul. A dalšího dne slyší děti, tak začne volat znovu, dítě se okamžitě objeví a už volá: Mamííí!, ale matka okamžitě přiběhne a odtahává ostražitě svojí ratolest se slovy, že pán pil, tak ať se vyhrabe sám a dítě na to odpovídá poslušným, byť velice nechápavým pohledem. A tak náš trpitel zavřený v jámě, ze které se nemůže dostat, nasáklý močí opilců, zneúctěný a zneuznaný začal plakat nad nespravedlivostí světa. Vždyť on přece nic neukradl, ba ani nic špatného nespáchal. Nic špatného, co by stálo za řeč. Tak proč se mu stala tato nehoda.