Příručka úklidu - 7. kapitola

7. Závěr patří lenochům
Tak upřímnou soustrast, levis sit tibi tera (pro ty, co jsou líní, to znamená: Nechť je ti země lehká). Obdivuji ty, co to dočetli až sem, pokud někdo takový vůbec existuje. Jestli ne, tak se není čemu divit.
Pokud váháte nad tím, jestli skutečně vyjít ven z domu do toho obchodu, který se tu vyskytoval až nechutně často, udělejte to už kvůli mě, protože napsat tuhle knihu bylo opravdu namáhavé a únavné, ne-li přímo vražedné. S lítostí vám musím oznámit, že mě nečekají žádné tučné honoráře, ba dokonce ani obdiv. Jedině tak účet za elektriku a net...
Jedinou mojí odměnou bude vaše myšlenka na moji osobu, až budete utíkat před rozzuřeným cvokem nebo truchlit nad hroby svých přátel. Chci, abyste věděli, že je mi jich skutečně líto. I vašich mazlíčků.
Při jakýchkoliv komplikacích mi můžete napsat, každopádně pravděpodobnost, že vám dokážu poradit, je natolik malá, že bych zaplnila stránku nulami. A to se mi nechce.
Vlastně se mi to ani nechce počítat. Musela bych zapínat mozek.
Jestli jste nepochopili ani ň, dokonce ani ď z tohoto návodu, nic si z toho nedělejte, buďte rádi a nadále úspěšně žijte, aniž byste trávili dny u psychiatra (pokud je to váš přítel či manžel, tak se to nepočítá).
Také bych vás chtěla upozornit, že účty od psychologů, psychiatrů, opravářů, lékařů, plastických chirurgů, policie, nemocnic, instalatérů, ochránců zvířat, hospodyní, kuchařek, malířů, obchodů či stěhováků vám neproplatím, ani kdybyste se stavěli na hlavu a odráželi ušima. Smůůůla!
Nemá smysl žádat mě o proplacení byť jen čtyřiceti devíti účtů. Jedině, že byste mě chtěli uplatit dvojnásobnou částkou, jakou chcete vyplatit.
Tato kniha nechce nikoho urážet, zesměšňovat, ponižovat, vydírat, psychicky či fyzicky šikanovat, zabíjet či jinak ubližovat na psychickém či fyzickém zdraví. Nesprávné vyložení informací, které tato kniha obsahuje, je vina čtenáře.
Četli jste (a stále čtete) na vlastní nebezpečí.
Autorka tudíž nenese žádnou zodpovědnost za jakoukoliv újmu na zdraví, ať už vaši nebo někoho jiného. Ba naopak vy nesete zodpovědnost za své činy, obzvláště v případě, prozradíte-li cvokovi mé bydliště či jen jméno, nebo si na mě počkáte v temné uličce. Nezkoušejte to.
To byla asi má poslední nebo alespoň jedna z posledních dobře míněných rad v této knize.
Každopádně si velice vážím toho, že jste u četby nezemřeli nudou. Pokud ano, jsem pyšná i na to, alespoň něco jsem dokázala, když už nic.
Připadá vám ten závěr jako dopis sebevraha? Kdo říká, že není? Odpověď: Já, na vraždění sebe či někoho jiného jsem moc líná. Každopádně pokud si myslíte, že nezemřete, přestože jsem vám jasně řekla, že ZEMŘETE, uvědomte si, že zvednout telefon a zavolat ruskou mafii líná nejsem. Ale budete to vy, kdo si vlastní vraždu zaplatí. A to i ten telefonát do Ruska. I cestovní výdaje, ba dokonce i pětihvězdičkový hotel.
Každopádně jsme se jakýmsi nesmyslným způsobem dostali od úklidu k nájemným vrahům. Jestliže víte o nějakém bohatém, který zabíjí zdarma a bere to jako veřejně prospěšnou činnost, hodil by se....
Toť asi tak vše, co jsem vám chtěla sdělit.