Výpověď

„Tak jsem se rozhodovala kam jít a zbyl na mě pouze obchod se zahnilou nenávistí, nakoupila jsem si tedy pár kilo a vydala se vařit. Už když jsem přicházela domů, poznala jsem, že sousedka dusí pod pokličkou nějaké tajemství. Nezbylo mě než nechat si zajít chuť a počkat si až bude chtít sama mluvit. Proto jsem jen omylem ukápla trochu sliny na její rohožku přede dveřmi, aby věděla, jak to pěkně voní, ta její večeře, a sama jsem pokračovala jako na trní do mého bytu. Ačkoli můj klíč ode dveří je tak malý, že by prošel i klíčovou dírkou, nevešel se tam, neboť zřejmě nějaký zloděj zacpal zámek žvýkačkou. Jojo, kriminalita dosahuje pyramidálních rozměrů, lichváři myšlenek jsou teď všude. Zrovna nedávno mi v tramvaji ukradli myšlenku tak obratně, že jsem to zaregistrovala až když jsem se podívala do kabelky, a pak tři dny potom, co nevidim, je na prodej za výlohou v jednom bazaru. Člověk musí mít holt oči na šťopkách. Takže abych to dopověděla...dveře od bytu mi nakonec musel vypáčit se silou hodnou tří uruguajských tygrů zaměstnanec cirkusu, který šel do našeho domu žebrat o oheň, že prý nemá čím zapálit lásku v očích jedné nejmenované lvice salónů a dobyvatelky jeho srdce, které je prý jako z čerstvého perníku, protože rozhodně není chladné a neoblomné jako z kamene. Toho jsem hned pohotově využila k dobru své věci a požádala ho, jestli by neznal nějakého hodného medvídka z jejich šapitó pro důvěrný vztah se mnou, protože už uherský rok hledám a nemůžu najít můj dosavadní milostný vztah, který se onehdy ztratil i s mým přítelem kdesi za záclonou v mém pokojíku, když jsem ho rychle musela schovat před v nevhodnou inflagrantichvíli přicházejícími rodiči. Zbyly mi po něm pouze slipy. Možná kdybych si v pokojíčku jednou pořádně uklidila tak bych našla i jeho, ale zatím se mi nechce. Nicméně cirkusák mi za můj zapalovač prokázal protislužbu, dal mi hodného plyšového medvídka a byli jsme si tedy, jak by řekl Čech, padesát na padesát či jak by řekl Angličan fifty-fifty. Takže abych pokračovala v tom, co jsem chtěla dokončit...konečně se dostanu domů a tam další pohroma, v kuchyni u lustru poletuje můj pes, ze kterého se stal spíše balónek z pouti, neboť se z neznámých důvodů nafoukl. Rychlostí světla jsem se snažila najít mobil. Samozřejmě mi zapadl do dírky od knoflíku(říkala jsem si, že si nemám kupovat ten nejnovější typ, který váží jen 0,0001g a má rozměry 2x3x5 nm), ale byla jsem ráda, že nezapadl někam jinam, a tak jsem hned volala veterináře. Poslala jsem mu MMSkou stav situace, ať si o tom udělá obrázek a čekala na rady. Jenže on si vůbec nevěděl rady, zjišťoval zda-li máme doma foukací harmoniku, nafukovací matraci, fukar, náfuku či sfouknutou svíčku, tak jsem mu teda řekla že ne, že takový dotěrný otázky nemám ráda ať si průzkumy trhu po telefonu dělaj někde jinde, že vlastně nemám čas a propíchla jsem psa špendlíkem. Jenže to dalo takovou dělovou ránu jako Gottova píseň, že se spustilo poplašné zařízení proti teroristům a policajti tu hned byli na koni, ani jsem nestačila oprášit omluvu za podobné falešné poplachy a už se za Antonem prášilo. Takže to je moje výpověď Pane Majore, tak to bylo a ne jinak, přiznávám se k nevině, poplach jsem nevyvolala záměrně.“

Dne 18.6.2005 v 21:03 na policejní stanici v Poutech

Vyslíchající: Mjr. Kníže
Vypovídající: Plnou Pravdu