Tohle (ne)překousnu

Pomaličku a opatrně našlapuju kolem dětského pokoje. Rychle nakouknu dovnitř a stejně tak rychle se stáhnu zpátky. Vzduch je čistý. Dodám si odvahy a vklouznu dovnitř. Dítě sedí na točící židli a oči má přilepené k monitoru počítače. Nasadím všechny své síly a největší rychlostí, jaké jsem schopna, přeběhnu nenápadně pokoj. Uf, oddechnu si, když se konečně krčím za postelí, neviděl mě.
Co nejopatrněji se protáhnu za počítačový stůl. Království kabelů! Tady můžu překousat, co budu chtít. A dělám to pro dobrou věc! Když se totiž zakousnu do toho správného kabelu, vyřadím počítač na několik týdnů z provozu. Tehdy nastane ta správná chvíle, aby dítě vzalo do ruky pastelku, modelínu nebo v nejlepším případě knihu a dalo prostor své fantazii, která je počítači tak utlačována.
Už se o mně dokonce psalo i v novinách. V regionální příloze Mladé Fronty vyšel krátký článek o údajném gangu myší, který překousává, ať už záměrně nebo náhodou, počítačové kabely. Jakýpak gang! To je všechno moje práce. Ještě by mi za to měli lidé poděkovat. Nasazuju vlastní život na to, aby se z jejich dětí nestaly chodící zombie a oni ze mě udělají zločince.
Ale nic na to nedbám a přehryzávám dál. Říká se, že myši prokousávají i knihy, ale na tom není ani za mák pravdy. Já mám knihy ráda už jen z toho důvodu, že vám nedají elektrickou ránu pokaždé, když se k nim přiblížíte z nesprávné strany. Prokousat knihu není žádné umění. Ale umět správně nahlodat kabel, aby se v tu nejpříhodnější chvíli rozpadl, to chce kumšt.
Nikdy mi nikdo nepoděkoval, ale já na to vlastně ani nečekám. Spíš mě udivuje, že mě ještě nikdy nechytli. Ona to není žádná legrace utíkat před rozzlobenými rodiči, kteří mají před očima vidinu účtu za opravu počítače. Vždycky si říkám, že by si měli uvědomit, do čeho ty peníze vlastně investují. Ale než abych jim to vysvětlovala, tak radši prchám. Nepřekousla bych totiž, kdyby mi nedali za pravdu.