Vzpomínky ufouna

Vzpomínky ufouna

Ahoj človíčku, jsem ufoun. Koukáš co? Ani se ti nedivím. No jo, je to už dávno, co jsem přilítl.
Jdu si takhle proletět talíř a bác, ti maníci v servisu tam museli dát nějakej použitej ionizátor z vrakoviště, či co. Sotva jsem vyletěl ze soustavy, tak v něm něco zarachtalo, škytlo a už si to fičím kdoví kam.

Jako na potvoru jsem nechal founa doma, no kdo by taky něco takového předpovídal, že jo?
Nejdříve jsem běhal po talíři od okna k oknu jako pošuk a mrkal, jak se vzdaluju, a pak jsem si řekl.
"No tohle přeci spravíš." Jo jo se řekne, já kterej celej život lítal v kuchyni a pekl founpicu s markovičkama.
Takovejch blikátek jsem neviděl ani při founstroji, při přijetí mezigalaktické delegace Fuňáků!

No nic, dopadlo to tak, že jsem si hodinu chladil prstíky v míse WCfonu a mrkal na puchejře.
Po několikadenním putování jsem jí zblejsknul, kroužila si okolo týhle planety, vevnitř nacpanej nějak divně nafouklej tvor, kterej žvatlal. "Zdrastvuj tavaryšč, menja zavut Gagárin." Asi mu bylo zle z toho kroužení, protože
hnedle mazal zpátky na Zemi. To jsem ještě nevěděl, že jí takhle nazýváte.
No a já si to hasím za ním, gravitace je gravitace, tý se neubráníš.
No on dopadl někam jinam a já si to fičím o kousek dál. Jsem to zapíchnul někde v Krušnejch horách, nějakej kopec se mi připletl do cesty a já se do něj zrovna musel strefit.
Byla to šlupka jak z kanonu, já přimáčklej na předním skle, nos málem na placku a na zádech snad všechno, co nebylo přivázaný. Do dneška se tam traduje, že nad horama proletěl hurykán a vykácel průsek v lese, rok měli co dělat, aby to vytěžili.
Sotva jsem vylezl z talíře, stáli tam dva a řvali: "Ruce vzhůru," a při tom stříleli z takovejch hraček, ale že to
štípalo, ti povím. Měl jsem co dělat je svázat páskem od skafandru, pořád sebou mrskali.
Jednoho jsem svlíknul z toho obleku a mažu si to pryč a vtom to vidím..........................................
Hotel Modrá Hvězda, první mezigalaktická hospoda a já na ní natrefím. Vlítl jsem dovnitř, tam narváno a všichni
vejrali na mne.
"Hele pohraničník,"..................... "Vole..... už si viděl pohraničníka s tykadlama?"......... "Já teda ne!"

A tak mne přijali mezi sebe. Pořád mne nalejvali něčím, co chutnalo jako palivo do founauta, ale jinak super.
No a díky těm lidičkám tu vlastně jsem. Za ty roky je tu stejnej bordel jako u nás, takže proč se vracet, že jo.

mobo:)