Televizor

C: „Tak co vám schází?“
P: „Mně nic, pane doktore, ale manžel si myslí, že je televizor.“
C: „Tak to by bylo lepší, kdybych vyšetřil vašeho manžela.“
P: „Já ho sem chtěla vzít, ale prý nemá tak dlouhou šňůru.“
C: „Zajímavé... Tak dobře. Řekněte mi prozatím, kdy to u pana manžela začalo.“
P: „Hned, jak naše televize začala napodobovat Venezuelu.“
C: „Myslíte seriály?“
P: „Jo, přesně tak. Já se na ně totiž strašně ráda dívám, víte? Ale manžel nějak... postupem času chřadnul.“
C: „Taky jsem chřadnul, paní. Ale co jsem se po prvních dvou dílech na ně přestal dívat, hodně se to zlepšilo. Proč manžel neudělal to samé?“
P: „Teď si uvědomuju, že se chudák neměl kam schovat. Dětem jsme totiž nechali větší byt, vzali jsme si jejich prťavou garsonku. Manžel je vášnivý filatelista, a jinde než v obyváku s tím nesmyslem být nemůže. No, a tam taky máme televizi.“
C: „Já vám, paní, řeknu svoji zkušenost z malého bytu. Jak se manželka dívá na pořad, který mě nezajímá, nasadím si sluchátka s dobrou muzikou. Dokonce máme k dispozici dvoje sluchátka – na televizi i na hudbu.“
P: „To já bych na hlavě nesnesla. Trvalá by určitě utrpěla, uši by mě bolely...“
C: „Ale tady jde o zdraví vašeho manžela.“
P: „Teď už je stejně pozdě. A dřív, to jsem si myslela, že simuluje. Navíc – televizi máme už týden v servisu, tak jsem si říkala: odpočine si, bude zase fit. Ale není. Teď už je dokonce napojený na satelit! Manžel mi dokonce předvádí výchovné pořady i v japonštině, pane doktore!!!"
C: „Jedno řešení bych pro vás měl. Mám tady výborné švýcarské tablety, ..sice jsou drahé, ale už zítra by mohl být váš manžel v pořádku.“
P: „Tak to néé... mám rozkoukanou Ordinaci.“