Vysírka

C = Cvokař, P = pacient

C: „Tak co vám schází?“
P: „Přišel jsem se pochlubit, že nic, pane doktore.“
C: „Nic? Tak co mi sem lezete, chlape? V čekárně je spousta lidí, co potřebují pomoc, a vy mě chcete zdržovat, sakra?“
P: „V čekárně už nikdo není. Však už je skoro pět hodin. Jsem poslední.“
C: „To je dobře. Teď mě laskavě opusťte, udělám si agendu...“
P: „Vás nezajímá někdo, komu nic neschází?“
C: „Co votravujete, hergot? Proč by mě to mělo zajímat?“
P: „Už z toho důvodu, že problémy vašich pacientů se do vás vsákly, jako do houby...“
C: „...A vám je po tom houby. Máte u nás vůbec zdravotní kartu, pane?“
P: „To tedy nemám. A vy nebuďte podrážděný. To je důsledek vaší přepracovanosti. ...A nebo – většinu dne musíte mluvit s nesprávnými lidmi.“
C: „Zato teď mluvím s tím správným. Vypadněte a nechte mě pracovat...“
P: „Vás nezajímá kontrast mezi ufňukancem a pohodářem, nešťastníkem a spokojeným?“
C: „Takže vy jste ten spokojenej pohodář, co u nás nemá kartu. A co má být? Mám si sednout na zadek? Stejně už na něm sedím...“
P: „Mám tedy odejít?“
C: „Konečně rozumnej nápad, protože mě přestáváte bavit. Proč jste za mnou vlastně přišel? Říct mně, že jste šťastnej? Chcete mě nasrat?“
P: „Vidíte, takhle by psychiatr mluvit neměl. Vy jste totiž na konci sil. Přišel jsem vás zachránit.“
C: „Co? Vy mě? Já, kterej celý ty zkurvený léta nedělám nic jinýho, než že zachraňuju pomatence - tak nějakej vysírka jako VY, mě přijde zachraňovat???!!!“
P: „Doma řvete na dítě i na manželku. Práce vás dřív bavila, byl jste samý vtip. Vy na sobě nepozorujete změnu?“
C: „Hergot, vy mě doma šmírujete, nebo co? Žena si na mě stěžovala?“
P: „Vaši paní do toho netahejte. Ta si nikdy NIKOMU nestěžovala. Jestli se nezměníte, tak si takovou ženu prostě nezasloužíte.“
C: „Hm... no jo... Asi máte pravdu, sakra.“
P: „A nesakrujte pořád. Nikdy jste to nedělal, tak si na to nezvykejte. Spíš začněte dělat zase to, co dřív: buďte víc s rodinou. Máte adoptované malé dítě, tak si s ním hrajte. Bavte se víc s manželkou. Myslím, že se toho mezi vámi nahromadilo dost, co je potřeba vyjasnit.“
C: „To je pravda. Ale jak tohle všechno můžete vědět?“
P: „Jsem vaší ženy nejstarší bratr. Váš švagr.“
C: „Tak to tedy nejste. Já vám řeknu, co jste: pěknej podvodník! Jejího bratra jsem sice nikdy nepoznal, ale jedno vím jistě – před dvanácti lety zemřel, milej pane!“
P: „No a? Vám to pořád nedochází?“

.