Dobročinná Dášenka.

Dobročinná Dášenka.

Jednou z důležitých osobností městečka byla slečna Dášenka, korpulentní skoro dáma po čtyřicítce, obývající spolu se svou matkou, tehdy víc než šedesátiletou, malý rodinný domek na pokraji náměstí.

Před válkou a za války byla členkou všech možných spolků, ve kterých se zabývala převážně dobročinností. Pro samou dobročinnost ve prospěch svých bližních zapomněla jaksi sama na sebe, a tak zůstala svobodná, možná proto, že se v pravý čas asi nedostavil vhodný nápadník, který by ji podporoval v jejím nezištném úsilí pomáhat bližním, odpovídal přitom věkem a společenským postavením.
A ačkoliv výše uvedené spolky v současné době už neexistovaly, pokračovala Dášenka ve své dobročinnosti na vlastní pěst a pomáhala, kde se jen dalo.

Chodila stále oblečená do různých kostýmů vyšlých před dvaceti lety z módy, úzkostlivě upnutých až ke krku, jako by chtěla chránit svou panenskou cudnost, mluvila spisovně a chovala se vznešeně, neboť se jí dostalo za lepších časů dobré výchovy.

Byla známá také svou bojácností, neustále očekávala nějaký útok či obtěžování ze strany silnějšího pohlaví, a tak po setmění jen zřídka vycházela z domu, ve kterém se spolu s matkou pravidelně zabarikádovaly, očekávajíce vpád lupičů, znásilnění a jiná zvěrstva.
(Jako děti jsme jim častokrát do okna zapíchly špendlík a pomocí natažené nitě ťukaly na okenní tabuli, obě dámy na druhý den navštěvovaly místního policistu Kadrabu a hlásily mu pokus o vloupání, kvůli kterému strávily bezesnou noc).

V současné době pracovala na MNV jako kancelářská pracovnice, neboť ovládala psaní na psacím stroji.

Jejími jedinými neřestmi bylo jen silné kouření a konsumace tvrdého alkoholu, které kvůli dobré pověsti ale tajila, nikdy nekouřila ani nepila na veřejnosti a během pracovní doby používala k tomuto účelu služební WC, kam se o přestávkách i mimo ně uchylovala a kde si uschovávala láhev rumu ve splachovadle.

Její vášně prozrazoval jen lehce nafialovělý obličej.

Obvykle si zde sedla na mísu, zapálila si cigaretu a dopřála si doušek rumu, tuto činnost opakovala pravidelně zhruba pětkrát během pracovní doby a není proto divu, že se diktáty předsedy MNV Kaliny ke konci pracovní doby hemžily nejrůznějšími překlepy.

Jak už bylo řečeno, zabývala se převážně dobročinností a nezištnou pomocí bližním, ve válce absolvovala dokonce jakýsi kurs první pomoci pro raněné vojáky a byla vybavena několika taškami naplněnými obvazovým materiálem, vatou, jódovou tinkturou a dalšími záchrannými prostředky. Nutno dodat, že si na svém umu zakládala a považovala se za hotovou zdravotní sestru. A tak při každé vhodné příležitosti se na veřejnosti ukazovala s velkou čtyřhrannou taškou ozdobenou červeným křížem, kterou stavěla na obdiv.

V městečku se občas stávalo, že došlo k ručnímu vyřizování konfliktů zvláště mezi místními opilci, a protože Dášenka bydlela nedaleko známé hospody „U Přemysla Oráče“, měla o klientelu s potřebou první pomoci postaráno.

Po jejím obětavém zásahu připomínal ošetřený jedinec něco jako nabalzamovanou egyptskou mumii, neboť ve své nezištnosti nešetřila obvazovým materiálem, po odstranění fáčů zase jakousi fialovou zrůdu, vzhledem k nadměrnému použití jodové tinktury k desinfekci ran.
Snad jen s výjimkou ošetřujícího lékaře byli ale všichni s jejím ranhojičským uměním spokojeni.

Jak to tak ve světě chodí, neřesti se stávají jejich nositelům osudné.

MNV dostal přiděleno trochu peněz, které po vymalování kanceláří měly být použity na další zkrášlení úřadu, a tak došlo i na lakování dveří a oken.

Vykonání těchto prací se chopil pán Fiala, místní lakýrnický mistr a zaměstnanec komunálu.
Práci zahájil velmi energicky, vysadil všechny okna a dveře s výjimkou záchodových a pustil se na chodbě do lakování a míchání barev, ředě je acetonem, který záhy zapáchal po celé budově. Aby si ulehčil práci a nemusel stále vybíhat do dvora, vyléval zbytky ředidla do záchodku, práce mu šla od ruky, a tak si na oběd odskočil do blízké restaurace, zanechavše nedokončené dílo bez odborného dozoru.

Dášenka, která bez možnosti obvyklé konsumace návykových látek seděla už jako na jehlách, vycítila příležitost a vběhla do záchodku. Zavřela dveře a jako obvykle vytáhla ze splachovadla láhev rumu, ze které si řádně přihnula, potom se uvelebila na mísu a labužnicky si zapálila cigaretu.
Konečně klid, pomalu dokouřila a ležérně odhodila nedopalek pod sebe do mísy.

Výbuch acetonových par rozvalil záchodovou mísu a vyrazil dveře záchodku do chodby, na nich teď ležela Dášenka s opáleným pozadím, plně dezorientovaná a neschopná pochopit, co se stalo. V této nezáviděníhodné poloze ji našel mistr Fiala, právě se vraceje z oběda.

Zlí jazykové v městečku potom tvrdili, že to byla jediná možnost jak ji připravit o panenství.