Na moři

Úvodem nutno připomenout statistiku, která říká, že každá pětistá mořská želva po nárazu exploduje, protože bez této informace by další pokračování čtenáři nebylo vůbec jasné.

Pan inženýr Průša vystihl okamžik, kdy mohl od státu získat maximum podpory co se týče šetrné výroby elektrické energie, zabral několik pastvin a osázel je tmavými zrcadly. Díky tomu příkladně zbohatl a na základě příznivých finančních ukazatelů si pořídil milenku. Milada měla opravdu extrémně velké poprsí a jeli spolu k moři, neboť Průša si k milence pořídil i jachtu.

Kochali se několikrát denně na palubě, dokud nenarazili na již zmiňovanou pětistou želvu. Jachta vylétla do vzduchu a rozpadla se na součástky. Průša s Miladou přežili, byl to buď zázrak nebo škodolibost, protože široko daleko se rozprostírala hlubina. Oba chvíli šlapali vodu a pak jim došlo, že to tak nepůjde donekonečna. Ke břehu rozhodně ani jeden z nich nedoplave. Ale Průša byl podnikatel a kromě toho i samec.

"Milado, sundej si podprsenku!", křikl na zoufalou ženu.

"Co blbneš?" zeptala se zoufalá žena.

"Nekecej a sundej si podprsenku, fouká vítr," poručil Průša nekompromisně.

"Jako že to bude jako plachta, jo?" odfrkla Milada pohrdavě slanou vodu a znalecky dodala: "Vždyť nemáme na co ji pověsit, máš snad stožár nebo tak něco?"

"Nestarej se a dej to sem!" zavelel Průša. Milada si rozepnula vrchní díl plavek a pochybovačně jej hodila Průšovi. Potom se opět položila na záda a nad vlnami se vztyčila její prsa, přímo před Průšovými zraky. Netrvalo ani pět vteřin a z vody se vynořil zcela dostačující stožár. Průša byl skutečně samec. Zavěsil podprsenku, zavál vítr.

"Chyť se mě a splývej!" zvolal po námořnicku a Milada poslechla.

Hlídka pobřežní stráže k večeru spatřila pozoruhodný jev. Mořskou hladinu brázdilo podivné plavidlo s napjatou plachtou a překvapující rychlostí se blížilo ke břehu. To Průša podle hvězd řídil směr a Milada se oběma rukama držela stožáru ...