Občanská (sexuální) výchova.

Občanská (sexuální) výchova.

Učitel Krajíček byl ředitelem školy a vyučoval mimo jiné i občanskou výchovu. Svou roli ředitele i výuku bral velmi odpovědně, chodil decentně oblečený, na veřejnosti mluvil spisovně a snažil se být žákům vzorem.

Učitelské řemeslo měli v rodině, jeho tchán byl prastarý učitel Husák, který ještě sem tam občas suploval u nižších ročníků a vzhledem k tomu, že učil už rodiče nynějších žáku, se proslavil výroky jako: „Ty jsi stejně blbý jako byl tvůj otec“ nebo „Kam se hrabeš na maminku, ta uměla recitovat“. Starý Husák při své výuce rád používal praktické příklady, jednou nechal spolužáka Zavadila při stojce na hlavě polykat housku, aby nám ukázal, že jídlo do žaludku nepadá gravitační silou.
Sem tam občas někoho přetáhl mechanickým domlouvadlem, jak tomu říkával, v podobě rákosky.

Krajíčkova manželka pracovala v mateřské škole a oba se snažili navenek demonstrovat šťastné manželství a harmonii. Své povolání brali jako poslání, neboť žili v přesvědčení, že svou pedagogickou činností ovlivní příští generace a přispějí k nebývalému rozkvětu národa.

V náplni hodin občanské výchovy měl učitel Krajíček i nelehkou úlohu, jeho úkolem bylo přiblížit žákům vyšších ročníků základní znalosti ve vztahu k opačnému pohlaví, význam
citového života, lásky, manželství, rodiny a snad i sexuality.

Ke svému záměru přistupoval velice odpovědně, vědom si toho, že předstupuje před žáky na pokraji puberty a možných negativních dopadů do budoucnosti.

K účelu výuky byli žáci roztříděni podle pohlaví, a tak se jednou objevil ve třídě plné puberťáků s gramofonem pod paží a pokusil se jeho pomocí navodit správnou atmosféru
tehdy oblíbenou písní „Ty můj kvítku medový“, kterou zpívalo duo Matuška & Vondráčková.

Potom začal zeširoka vyprávět o vztahu mezi mužem a ženou, odlišných znacích a jejich významu, jen těžce hledal slova a vhodné formulace, bylo vidět že je mu dané téma nepříjemné a místy se zdálo že tápe, používal přirovnání o motýlu a květinách, jeho výklad byl čistě teoretický, abstraktní a v konečném důsledku nudil.

Po hodině výuky jsme toho o věci věděli právě tolik, jako na začátku.

Mohl si to celé ušetřit, v tomto ohledu byla většina žáků už na daleko vyšším vědomostním stupni než učitel Krajíček, díky místnímu homosexuálovi Drbohlavovi, který nechtěně a nevědomky předběhl pedagoga a přebral tak jeho úlohu při osvětě mládeže a formování její osobnosti během pohlavního dospívání.

Drbohlav křestním jménem František byl střední zavalitější postavy, s malou hlavou pokrytou zrzavými vlasy a tělem pokrytým chlupy stejného zbarvení, mluvil velice rychle s typickým přízvukem homosexuála.
Bydlel v malém jednopokojovém bytě na náměstí, který mu byl přidělen národním výborem po návratu z vězení.

V městečku byl znám pod přezdívkou „Buzik Franta“.

Vězněn býval sice často, ale vždy jen velice krátce, a už vůbec ne za sexuální delikty, ale za příživnictví, neboť byl znám v širokém okolí a žádná firma ho pro jeho sklony nechtěla zaměstnat a tak skončil jako metař v místním komunálu.
František nebyl čistým homosexuálem, měl spíše bisexuální orientaci a tak mu nic lidského nebylo cizí. Všichni místní ho dobře znali a nikoho příliš nevzrušilo, když se někde objevil polonahý se ztopořeným údem v ruce, stačilo říct: „Franto schovej ho“ a František poslechl.

Ve svém volném čase během léta většinou sedával v místním lesíku poblíž cesty a opřený o strom onanoval, zakrývaje svou činnost rozprostřenými novinami, nikdo si ho příliš nevšímal a nikomu nevadil, prostě patřil k celkovému obrazu.

Pro místní mládež byl atrakcí, chodilo se k němu na kus řeči a pro vědomosti, neboť František zaníceně vyprávěl o svých sexuálních dobrodružstvích s osobami obou pohlavích, polonahý předváděl různé pozice a vysvětloval techniku.
Rád vzpomínal na pobyt ve vězení, kde střídal roli partnera a partnerky nejen pro své spoluvězně a kde se mu moc líbilo, popisujíc detailně všechny triky, používané vězni k sexuálnímu uspokojení.

Pro své vlastnosti byl tajně využíván některými místními dámami a později chatařkami, které ho pod různými záminkami využívali pro uspokojení svých erotických choutek, neboť jak už bylo řečeno, nic lidského mu nebylo cizí.

A tak František zasvěcoval místní mládež do erotických radovánek, popisoval rozmanitá přání svých společníků a společnic, při svých výkladech se nikdy nečervenal a ochotně zodpovídal položené otázky.
V této oblasti měl vědomosti a praktické zkušenosti o kterých se zkušenému pedagogovi Krajíčkovi ani nezdálo.

Ze všech příhod, které vyprávěl, jsme měli nejraděj líčení jeho poměru s učitelkou základní školy Větrovskou, která se podle nepsané učitelské tradice nevdala a zůstala starou pannou.
Františka zvala pod rouškou pomoci s těžkými domácími pracemi a zneužívala tajně jeho všestranných vlastností.
"Nejdřív chtěla, abych se vykoupal a pak mi přišla umýt záda, stála nade mnou rozkročená a já se neudržela a tak jsem jí tam hrábnul" rozplýval se František "ani se nehla".

Jen zřídka se stávalo, že František, stržen svým vyprávěním začal být na mladistvé posluchače dotěrný a choval se drze, celá situace obvykle končila tím, že ječící František se ztopořeným údem prchal cestou necestou přidržujíce si rukou spuštěné kalhoty v patách s bandou řvoucího dorostu vyzbrojenou pálivými kopřivami a vrbovými pruty.

S odstupem času se dá konstatovat, že pro duševní rovnováhu místní mládeže v tomto ohledu udělal víc, než celý učitelský zbor.
A možná by se dalo i říct, že v určitém smyslu předběhl dobu o dobrých třicet let.