Tygr a Pudr.

Tygr a Pudr.

Při mé pohnuté cestě životem jsem prožil nejedno dobrodružství a setkal z různými kreaturami, které v tom či onom směru ovlivnili můj pozdější vývoj.

Jednu z nevyhnutelných překážek v mém mládí tvořila povinná docházka do místní devítileté školy, která stála na náměstí přímo proti kostelu obklopeného parkem.

Školu nechala asi před sto lety na tomto místě vybudovat městská rada, byla to solidní stavba o čtyřech poschodích, asi 30 třídách, malou tělocvičnou a rozsáhlým sklepením.
Ke škole patřila i rozlehlá zahrada se záhony a ovocnými stromy a dílny pro výuku ručních prací.

Správcem této budovy byl školník Prchlík, původním povoláním řezník, odjakživa všemi z neznámého důvodu zvaný Pudr.

Byl to nerudný obtloustlý hromotluk s temnými váčky pod očima, obývající se svou početnou rodinou v důsledku tehdejší bytové nouze suterén školy, který byl součástí přístupové cesty do sklepení budovy.

Pudr byl znám svou neurvalostí, sprostotou a nenávistí k dětem.
Místo školníka dostal protekcí od Svazu protifašistických bojovníků, jehož byl nyní čestným předsedou.
Za války totiž načerno porazil prase a byl za to nacisty vězněn, což mu nyní, coby politicky pronásledovanému členovi protifašistického odboje, přišlo vhod, navíc byl aktivním členem místní KSČ.

Jeho pracovní povinností bylo udržovat školu v čistotě a v zimě nosit uhlí a udržovat teplotu ve všech třídách, kde k tomuto účelu sloužila ohromná litinová kamna. Každé ráno stál u vchodu do školy a kontroloval, jestli si všichni žáci a učitelé řádně očistili obuv, byl totiž, stejně jako jeho žena, nesmírně líný a snažil se vyhnout jakékoliv práci, kde to jenom trochu šlo.

Stávalo se, že během vyučování vtrhnul do tříd bez předchozího varování a kontroloval, jestli všichni mají přezůvky, v případě zjištění přestupku delikventa vytáhl z třídy za ucho a nutil ho zametat chodbu, nedbajíce chabých protestů zaskočených pedagogů, neboť si byl vědom, že na něho jsou všichni, vzhledem k jeho politickému postavení, krátcí.

Zimní období přímo nenáviděl, znamenalo pro něj tahat ze sklepa uhlí v kýblech do všech poschodí a tříd, zatápět v kamnech a udržovat oheň, navíc při tom vzniknul další nepořádek.
V zimní sezóně měl od přikládání uhlí do kamen neustále opálené obočí od vyšlehnutých plamenů a zašedlý obličej od uhelného prachu, takže vzhledem připomínal Fantomase.

Ze všeho nejraději měl proto uhelné prázdniny.

Jediným členem učitelského zboru, který se odvážil školníkovi nějakým způsobem postavit, byl učitel Tyrgberger, předseda místní organizace KSČ a stálý zástupce ředitele školy.

Měl ohromnou masitou hlavu formátu A4 která se nehodila k jeho spíše útlejšímu tělu a nosil brýle o síle nejméně 20 dioptrií. Od nás žáků dostal přezdívku Tygr.

Vyučoval brannou výchovu, ruční práce v dílnách a na zahradě školy, někdy i tělesnou výchovu, kde proslul výroky jako:“Ohni ty ruce v kolenou ty debile“, no prostě předměty,
kde nebylo bezprostředně nutné k výuce používat mozek.

Během krátkého času se mu podařilo napůl zdevastovat školní zahradu, kde systematicky aplikoval pokrokové mičurinské metody pěstění ovoce.
K prosazení svého mínění a udržení pořádku mezi žáky neváhal použít fyzické násilí v podobě dobře mířených facek.

Pro svou vrozenou blbost a politické postavení byl obáván nejen mezi žáky ale i členy učitelského zboru.

Navíc byl členem všech možných místních spolků a organizací, přičemž si nejvíc zakládal na svém členství u místních dobrovolných hasičů, i do školy chodil proto většinou oblečený do hasičské uniformy a ve vojenských botách, jako jediný se nepřezouval, a během výuky nechával i v nejkrutějších mrazech pootevřené okno třídy, aby nepřeslechl hučení požární sirény a nezmeškal případný požární poplach.

Tato jeho záliba byla jedním z hlavních důvodů, proč se Tygr stal předmětem nenávisti školníka Pudra, který byl přesvědčen, že díky tomuto počínání musí vynést a spálit více uhlí, že se nejen více nadře ale může i méně ukrást pro svou potřebu, (po městečku se šuškalo, že Pudr tajně zásobuje uhlím své rozvětvené příbuzenstvo), trnem v oku mu byla i vojenská obuv pedagoga a potom skutečnost, že Tygr vládl nad dílnami, které pečlivě zamykal a Pudr mohl jen s obtížemi využívat přístrojové vybavení a krást materiál, který prodával místním fušérům, aby si vylepšil plat.
Svou nenávist a pohrdání dával pedagogovi Tygrovi najevo jak jen mohl, otevřeně vystoupit se ale neodvážil.

U Tygra byla podobná situace, Pudra nenáviděl už proto, že hulvátsky a neurvale vystupoval na stranických schůzích, aby tam zneužil důvěru zúčastněných a prosadil své osobní sobecké zájmy, navíc byl přesvědčen o tom, že Pudr krade v dílnách materiál jakožto ovoce a zeleninu ze školní zahrady, na kterou si sám dělal monopol.
Navíc školnice pravidelně sušila prádlo v tělocvičně, kterou odmítala vyklidit a narušovala tím plynulé nacvičování Spartakiády.

Otevřeně vystoupit se ale také neodvážil, navíc byli oba členové organizace, která hlásala lásku a mír mezi národy, proto pomstu uskutečňoval postupně prostřednictvím žáků místní školy.

Jedním ze znaků oné pohnuté doby byl pocit neustálého ohrožení, který se v nás pedagogové snažili upevnit barvitým líčením nadcházejících atomových katastrof.

K tomuto účelu byly pravidelně pořádány různé školení a nácviky chování v případě atomového ohrožení, jejichž organizací a realizací na místní škole byl pověřen právě pedagog Tygr.

V jehož režii se tyto cvičení staly prostředkem pomsty na školníku Pudrovi.

A tak každý žák, po změření jakýchsi parametrů mezi nosem a temenem, dostal odpovídající plynovou masku s chobotem zakončeným ohromným filtrem, kterou bylo nutné nasadit v případě ohrožení. Už jen pohled na tento neobvyklý přístroj v nás vyvolal radost a bujné veselí, a co teprve po nasazení na hlavu, kdy jsme vypadali jako stádo přiblblých dvojnohých slůňat.

Potom se nacvičoval skok pod lavici, který měl být rychlejší než záblesk atomové bomby.

Toto počínání nám mělo poskytnout záruku přežití nukleární katastrofy.

To však Tygrovi nestačilo a rozhodl se ochránit naše životy daleko účinnějším způsobem.

Jak už bylo zmíněné, škola byla vybavena rozsáhlým sklepením, které z převážné většiny sloužilo k uskladnění zásob uhlí na zimní sezónu, vzhledem k současné situaci ale jako stvořené, aby se tyto prostory změnily na protiatomový kryt, daleko účinnější než se schoulit v plynové masce pod školní lavici.
Cesta do sklepení vedla suterénem, kde byl umístěn školníkův byt, a tak úniková cesta vedla vlastně prostředkem školníkova bytu.

A tak se stalo, že po vyhlášení atomového poplachu vybíhali ze všech tříd žáci s nasazenými plynovými maskami a pod vedením Tygra klusali do labyrintu sklepení, mlátíce cestou kolem sebe choboty, které se menším jedincům zamotávali mezi nohy, takže o pády a drobné zranění nebyla nouze.

Pudr byl vyhlášením poplachu tak zaskočený, že se v první fázi nezmohl ani na verbální odpor, natož aby zabránil průchodu jeho obydlím, před jeho zraky probíhali maskovaní žáci ve cvičkách a usedali v předem označených úkrytech na uhlí.

Po několika minutách byl poplach odvolán a žáci se vraceli stejnou cestou do tříd.

To už se Pudr vzpamatoval, uprostřed obydlí rozprostřel mokrý hadr, s druhým v ruce stál vedle a se zoufalým výrazem v obličeji řval: „Koukejte si pořádně votřít ty hnáty vy hajzlové zasraný nebo vás přerazím, kdo má po vás uklízet ten bordel vy parchanti“.
A potom: „Kterej blbec si to vymyslel, takovou kravinu“. Na víc se ale nezmohl.

Protiatomová cvičení se nacvičovala pravidelně skoro každý měsíc bez předchozího varování.