06 JAK JSEM SE SEZNÁMIL

Jak jsem se seznámil

Odpoledne padla. Práci házím za sebe a valím na vlak. Nádražní putyka mě jako siréna stáhla svým vábením a tak jsem kvůli dvěma plnotučným málem nestihl spoj. Vyškrabal jsem se do té drážní plechovice tak natěsno, že mě dveře málem udělaly z půlek čtvrtky. Pravda, ano, jsem sice člověk prostorově náročnější, ale toho dne byl můj bradavickej express silně napěchovanej takovýma tělocvikem nepolíbenýma výplodama vysokokalorické gastronomie, jako jsem já.

Jak se vlak rozjel, a všichni se zapřeli o sebe pupkama, poslali tu vlnu až ke mně. Jsem člověk poctivě obložený, tak to snáším bez větší ujmy na těle i na duchu. Tentokrát je ale řeč o duchu opravdu na místě. V lidským řetězu byl někdo, komu tak šmakoval oběd, že se chtěl před ostatníma pochlubit, tak mě to poslal na té vlně ve snadno vdechnutelném skupenství. Chvílu trvalo, než mě povolilo štípání spálených chlupů v nose a uvědomil si, co se stalo, ale hned jsem měl jasno co dál. Musím vodtam pryč, jinak by to mohlo ohrozit moji náklonnost k olomouckým tvarůžkům a jiným podobným sýrům s výraznou osobností. Takovou oběť jsem nemohl dopustit. Řekl jsem si, že zapluju někam do kupé. Jedině tam si lásku k sejru zachráním. V malé grupě malá anonymita a tak je tam riziko plynových netěsností minimální.

Nejsem velkej fyzik, ale to co mě potkalo v uličce, vrhlo na moje znalosti o rozložení vesmíru nový světlo.   Byla tam. Přes celou uličku, zádama ke mně. Typický pneumatikový idol zdejší ženskosti. Nebylo kudy. Tak sem tam zkameněl jak nedělní chleba po týdnu. Najednou mi cesta připadala nekonečná.                    Nekonečno! Jako by celý vlak uvízl v singularitě a ta enormně hmotná holka v upnutých gaťách zakřivovala prostor, aby nemohlo uniknout ani světlo. Ó jak jsem během té chvíle zestárl. Ale tak přece relativita funguje ne?

Jak vlak zabrzdil do stanice, zastihl mě nepřipravenýho a nezapřenýho. Setrvačnost se postarala o náš první kontakt. Ten můj plovací kruh pod gumou od tepláků se jemně zapustil do měsíční krajiny na její odvrácené straně a odrazilo mě to zpátky tak něžně, že jsem si hnedka řekl - to by šlo!

Chápejte, nejsem ani Karel Hynek Mácha ani Casanova a paní máma mi do hlavy vtloukala už jako malýmu tuleňovi - nebuď vybíravej, jinak si budeš vařit sám. Teď jsem měl před sebou její záď a bylo jasný, že tenhle ženský koráb má lásku k jídlu v rodokmenu. To je moje cílová skupina, došlo mi. Koneckonců moje tělesné hodnoty dosahují podobných koeficientů.               Jsem člověk pohybově úsporný, s dobře rozloženým těžištěm. Permanentně orosený jak ledový pivo. Nosím tepláky s velkou rezervou a trenky mám řídký jako podběrák na candáty. Žeru všechno studený a na noc musím lednicu zamykat.

Nebylo vo čem. Pohladil jsem si pod tričkem pro štěstí svoje pomalu obrůstající prso velikosti jedna a šel na to. Pozval jsem ju na kafe. Jak mě řekla, že pudem klidně hned, bylo jasno. Mohl jsem vydechnout a povolit pupek. Kouzlo zafungovalo, feromony jsem vyslal úspěšně. Navrhla kafe rovnou u ní na bytě. To mě napružilo sebevědomí ještě víc a manipulační prostor vnitřní strany mých polostarých šedivých tepláků se značně zredukoval.

Kvartýr měla nedaleko nádraží a tak když jsme se vlněním bok po boku dostali až tam, sípali jsme jenom nepatrně. Výtah sice naši debatu na chvíli přerušil, protože celková nosnost nás donutila jet každý zvlášť, ale za chvílu nic nebránilo tomu, abychom spolu mohli předvést další part z našeho labutího jezera, přímo během vyzouvání bot v předsíni metr na      metr-pade.

Byl to skromnej byt, ale k jeho přednostem určitě patřilo, že správně postavený člověk jako já, nemusí všude couvat, že je tady i místo, kde se otočit. Na úklidu bytu byl jasně znát rukopis majitelky a její anatomii přizpůsobené snahy šetřit každým pohybem. Místo k sezení zde však zůstalo pohodlně zachováno, což bylo pro účely toho, k čemu se schylovalo dostačující.

Když jsem došel k oknu, myslel jsem, že venku padla mlha. Při bližším zkoumání jsem zjistil, že je to dáno povrchovou úpravou skel. Majitelka nejspíš bude mít umělecké cítění a opatřila je ochranným filmem, který z nich dělal krásný kaleidoskop. Taková krása!          Řekl jsem si, že se ji musím pak zeptat, jak toho mastného efektu docílila, jestli k doleštění oken používá plátek poličanu nebo co.

Našel jsem si stabilní polohu na jejím otomanu, který přítomnost potahu či molitanu už jenom předstíral. Konečně ke mně dorazila nabídka na kafe. Zeptala se mě, jestli náhodou netrpím laktózovou intolerancí, že prý jestli mě může připravit sója laté frapučíno. Ze startu jsem vlastně ani nevěděl, kolik mě těch kafí nabízí, ale vodkýval jsem to všechno s pocitem, že obligátního půllitrovýho turka rozšířím o nový obzory.

Dala vařit kafe, na stolek donesla rozdělaný víno a zapálíla svíčku.

Moje libido se najednou katapultovalo do závratných výšin. Cejtil jsem, že se tady schyluje k něčemu velkýmu. Kdybych býval tušil, že to bude mít takový spád, vzal jsem si ráno spodky s větší gramáží bavlny, pomyslel jsem si. Co už. Alespoň bude konečně možnost vyzkoušet, zdali obsah trenek může stále být využitej i k jiným účelům, než jenom jako ukazatel směru větru na nudapláži.

Hrkl jsem do sebe to slavný kafe, který mělo konzistenci skyslýho mateřskýho mlíka. Chvíli jsme si koukali do těch očí, jak se to dělá v té televizi. Když jsme oba zhodnotili, že jsme již správně oroseni a velikost naších podpažních koláčů je tak akorát, začali jsme se vzájemně vyprošťovat ze svých extra large svršků.

Pak to přišlo. Romantiku najednou narušil důvěrně známý zvuk ze spodní části organismu. Ano, bylo to u mě. Takový zvuk vždy následuje, když zkonzumuji konzervu rybiček se zelím a zapíju kefírem. Nebylo nejmenších pochyb. Sója laté frapučíno se hlásí o slovo. Omluvil jsem se dámě a odebral se na tu slavnou místnost. V případě dámy byl celý hajzlík i s příslušenstvím vyzdobený růžovým plyšem, ale určitě je vám jasné, že moc času na zkoumání těchto krás mi nebylo dopřáno. Do té chvíle mě dáma možná ještě považovala za korpulentnějšího gentlemana, ale to se mělo rázem změnit. Zvukový doprovod, který nemohly ztlumit, ani troje dveře byl jasným znamením. Nikdo už nepochyboval o tom, že růžový plyš je už věcí minulosti. Nezbývalo než se modlit a doufat, že porcelán prokáže větší odolnost. Celé představení nebralo konce. V obýváku ztichla hudba a venku padla tma.

Po několika hodinách, kdy jsem nabral zpět pocit jistoty, jsem mohl otevřít dveře. Závan rázem zbarvil všechny pokojové rostliny směrem ke žlutému barevnému spektru. Z místnosti jsem vylezl o dvě konfekční velikosti menší a s jistotou, že z bytu ve stejných teplákách určitě neodejdu. S mírným pocitem studu jsem se vrátil do pokoje. Ukázalo se, že se hostitelka dokázala dobře zabavit sama. Flaška vína vrhala prázdné odlesky pod sedačkou a další rozdělaná ji dělala společnost na stole. Dvacet čísel dlouhá slina na sedačce, která končila až v ústech polonahé slečny, jasně potvrzovala, že se spánku oddává už nějakou tu chvílu.

Jako správně vychovaný muž jsem usoudil, že by nebylo slušné ji budit. Stále hořící svíčka na stole pro mě byla dostatečným důkazem, že moje záchodová exotermní reakce zanechala v místnosti ještě dostatek kyslíku na přežití. Zanechal jsem svoje tepláky a spodky, nyní již podstatně větší gramáže v koupelně se vzkazem: „děkuji, můžete si je po vyprání ponechat, já už je neunosím“. Na cestě z bytu jsem se nasoukal do propůjčených unisex gatí z gauče a vyrazil pozdně večerním městem doplnit vypuštěné kalorie do nádražní putyky.

A jak jsem tak jel vlakem dom, po redukční dietě a v nových lesklých kožených nohavicích, tak jsem si říkal, že to byl nakonec docela příjemnej večer.