Nevydařená premiéra

Loni to byl průšvih století. Projel jsem to na celé čáře. A to měl být můj triumfální vstup do světa. Naši se rozhodli, že je čas, mě po letech studia vyvést do společnosti se vší parádou - sněženky už koncem února, pupeny na stromech začátkem března, spolu s prvními narcisy a petrklíči. Hezky si to malovali. Študoval jsem na to osmnáct let, nejdříve v přípravce na Islandu, pak v základce v Japonsku, střední ve Střední Americe a nakonec výška ve Vysokých Tatrách. Zkoušky jsem složil všechny za jedna a v teoretických znalostech mě absolutně nikdo nemohl trumfnout. Jen ta praxe trochu kulhala.

Nakonec jsem samou nervozitou nahodil klíčení až v dubnu a kolega Zimák měl navrch až do května. Užíval si to nebetyčně, pořád přisněžoval, nechtěl spustit tání a denně vypouštěl mrazy. Byly toho plné noviny, že to prý za sto let nikdo nepamatuje. Není taky divu, Zimák je v nejlepších letech, má za sebou desítky let praxe a následovníka si teprve vychovává. Nenastoupí dříve než za takových třicet let. A to kdo ví jestli, protože bych to do budoucna viděl na lepší šanci pro nás, Jarníky a Letníky. Lidi nám s tím zamořováním ovzduší sajrajtama dost pomáhají. Teplotu si zvedají sami, nemusím ani přitápět, a až se roztopí ledovce a obrátí Golfský proud, pak se teprve můžeme bavit o dlouhé zimě, snad i době ledové.

Ale fakt je, že to zítra nebude, takže moje kariéra je nastartovaná super. Jenže jsem si to loni dost podělal. Úplně jsem prošvihl šanci, takže to po Zimákovi převzal rovnou Letňák. Trapas jak přízemní mrazíky v červnu. Doma jsem to schytal:
„Tak my pánovi platíme študia v zahraničí u nejlepších Jarníků, nádstavbové kurzy zahřívání, praktické kvetení keřů, rozvíjení poupat, zahajování fotosyntézy, bojové umění Znič-zimu a pán to takhle zbabrá!“

Měli recht, musel jsem to uznat. Zalezl jsem do zahrady, která už měla být dávno v květu a koukal jak Zimák sněží kardinální lednové vločky v květnu a poťouchle se mi směje do ksichtu.
Tak mě to dohřálo, že jsem půl roku trénoval plán nájezdu a musím říct, že se mi to vyplatilo. Letos byl Zimák tak překvapen, že se nezmohl vůbec na nic. Nedovolil jsem mu ani pořádný nástup a vlastně se po Podzimákovi vůbec nedostal ke slovu. V podstatě jen na dva dny kolem Silvestra, ale pak už nic. Musel zuřit. Navíc si ani nemohl jít stěžovat k Hlavnímu Počasákovi, protože věděl, že akci "Dvě zimy v jedné" si loni vybral.

Zahrada nám teď krásně kvete, narcisy natáčejí své žluté hlavy za teplem, petrklíče vystavují záplavu barev a pomalu se probouzejí i tulipány. Kočičky se na jívách pyšně chlupatí a magnólie ohromují svou růžovou. Slunce se opírá lidem do tváří a vlévá zase radost do žil. Jo, fakt se mi to povedlo. A věřte, že teď už si to uhlídám. Tak mi prosím to loňské jaro promiňte.
Žádný učený přece z nebe nespadl viďte.