SOPKA

Čistě teoreticky by to mělo začít takhle: Jde jeden pán, má na hlavě klobouk(buřinku), v ruce vycházkovou hůl (stříbrná (značka Ag)hlava – ve skutečnosti jen chrom(značka Cr)), a na sobě sako a kalhoty(černé, šité na míru). To by byl pěkný začátek, ale takhle by tu nebyla akce. Tak se tedy musí něco změnit, musí přijít nápad, nějaká myšlenka, která spasí celý tento nádherný svět, kde se lidé radují ze života, řeší své starosti a plánují, co bude k večeři a co mu koupit. A ta myšlenka je: SOPKA. Ano SOPKA. Může být jako klasická, co chrlí lávu a zaplavuje po vzoru Vesuvu Pompeje a Herkuláneum, nebo jako Krakatoa se celá roztrhá na kusy a pak způsobí hladomor v Irsku(Angličani té sopce taky pomohli, ale hlavní práci odvedla sopka.) Anebo to může být nějaká zkratka, třeba SObecká PičKA, nebo Spolek Ochránců Pravých Kousků Artyčoků. Je tady spousta věcí na výběr a asi nejlepší bude, když se z této bohaté skupiny herců vezmou všichni a použijí se v krátkém nenuceném příběhu, který bude naprosto převratný a ovlivní dějiny literatury na dvě stě let dopředu.
Takže náš drahý gentleman se svým kloboučkem, svojí vycházkovou holí a svým velenádherným oblekem si vykračuje po promenádě v nějakém lázeňském městě, svítí slunce, šumí řeka, vlnky přeskakují po kamenech a obloha je, jako by ji vymetl, jak se nikde neříká (tedy pouze jako příklad vedlejší věty přívlastkové). Samozřejmě na obloze byly nějaké mráčky, čeřinky, ale o tom se nebude mluvit. Pán, velectěný gentleman, zdravil na procházce každou velectěnou dámu a ty mu odpovídaly stejným pozdravem a také mu věnovaly úlibky (úsměv(z ruštiny)). Při chůzi si poklepával svojí nádhernou pochromovanou holí. Pohled na celou scénu byl samozřejmě velice poklidný a především nádherný. Jinak to ani být přece nemůže.
Pán se usadil do stínu pod strom v parku, všude poletoval hmyz a babí léto, i když na něj bylo ještě brzo. Vážený gentleman si vytáhl z kapsičky papíry, na kterých bylo nejnovější prohlášení lidového hnutí SOPKA, jehož byl předsedou a začal si ho pročítat. Sluníčko hřálo, rozhazovalo paprsky po okolí a jen vážený pán byl od něho ochráněn slunečníkem z listů. Pročítání mu trvalo několik hodin a on si pečlivě zaznamenávat každou myšlenku a plánoval další kroky lidového odporu.
ALE POZOR ! NE TO SNAD NENÍ MOŽNÉ ! Na obzoru se vynořila SOPKA, ať sem nechodí a neruší tak krásný den svým sobectvím, vždyť tu přece poletují motýli se svými krásnými křídly. Už sem pochoduje.
„TAK TADY JSI! A MAZEJ DOMŮ! TO TAK, ABYS SES TADY TAK POFLAKOVAL A DĚLAL TY SVOJE PTÁKOVINY! MAZEJ“
Velectěný pán se sebral. A tady přichází jeho první myšlenka a také poslední, kterou pronese. Kdybych tak nemusel se s ní tahat. A jeho myšlenka brzy dostane adekvátní reakci, dojde naplnění, ale o tom až za chvíli, neboť se nebude předbíhat.
Lázně leží na čedičovém podloží. A pod ním? No přece SOPKA, teda teď se dá říct jen sopka. A to pořádná. Velectěný pán byl doma se svojí SOPKOU, když došlo k erupci. Nikdo ji nepředvídal. Ani pán, ani SOPKA, ani SOPKA, dokonce ani buřinka a vycházková hůl(chrom).