Stárnutí

STÁRNUTÍ

nohy už jen ztěží udrží mý hříšný tělo. Krajem se probíjím rychlostí setnutýho šneka s pocitem,
že stále více splívám s přírodou,
kterou tak miluju.
Při každém kroku se mi od nohou zvedá mračno prachu.
"Prach jsi a v prach se obrátíš" mi stále duní hlavou.
Nehubnu však ani se nescvrkávám, a to mě uklidňuje.
Stejně mi to ale nejde do hlavy, našemu panu faráři ale věřím.
"Prach jsi a v prach se obrátíš", ale jak to!?
Vždyť tělo je prakticky voda!
Tak proč ne "Vodou jsi a ve vodu se obrátíš"?
Nebo, pro mě přesněji: "Pivo jsi a v pivo se obrátíš."
Čili se vypaříš, jak bez placení v hospodě...
Tak to zkouším, stále znova. Po stárnutí ale žádné stopy,
jen se mi začínají klepat ruce.
Sakra, že bych byl nesmrtelnej?
A tak každý den závodím s mojím šnekem - a vyhrávám!
No ale přiznat bych se Vám měl.
Nejdřív ho doma vydatně vykoupám ve slivovici,
taky z tý hospody. Ta slivovice se prostě vypaří se mnou.
Vo tu si ale starost nedělám. Ta u mě jen tak nezestárne!