Proč...

A pak ho najednou uviděla.... přišel k ní, sklonil se k jejím nohám, pohlédl jí do očí a v tu chvíli věděla,že z tohohle nádherného snu se nikdy nechce probudit. Ještě ten večer začala cítit něco,to něco,co ještě nikdy předtím nepocítila, něco,co ještě neznala,ale přesto věděla co to je.Stali se z nich přátele, ale pro ni se stejně nic nezměnilo.Přemluvil ji k tomu, co by se nikomu nikdy nepovedlo, když ji objal, když se jí podíval do očí, když jí rozesmál, když jí pomohl, když pustil jejich oblíbenou písničku, když ji políbil... to všechno byly ty nejkrásnější chvíle jejího života, ale i přesto věděla,že ho nikdy nemůže mít. Smiřovala se s tím, že jeho nemůže mít žádná a byla ráda za každý okamžik který jí věnoval...

...ten večer se potkali náhodně.Byla posedět s kamarádkami,které dlouho neviděla.Byl tam a zval ji,chtěla jet s ním,moc chtěla,ale nemohla opustit své kamarádky,vždyť byla ráda že je vidí a ony taky. A tak odjel ...

...nevěděla,že už ho nikdy nemá vidět,nevěděla,že to byl poslední okamžik, kdy měla možnost být s ním. A tak když jí druhý den ráno volali co že se vlastně stalo,nevěřila.. když jí to zavolal čtvrtý člověk,zhroutila se k zemi.Zemřel v tu noc, kdy měla být s ním,ale ona tam nebyla.Neuchránila ho před tím, i když mohla.. zemřel rukou člověka.Začala nenávidět lidi,začala nenávidět sebe.Dívala se na svět prázdným pohledem,byla už jenom sama se sebou, nechtěla zemřít, ale nemohla žít, neuměla žít, zapomněla žít. Myslela si, že je blázen, ne, nejspíš blázen byla. Možná, že je blázen stále. Zmizelo nejkrásnější objetí, zmizely nejkrásnější chvíle i nejkrásnější polibky.. zbyla pouze jejich píseň,která hraje stále dokola A tak skončila její první láska, ta láska, na kterou se nezapomíná, rukou člověka...