Poslední dopis Petře

Petro,smála jsi se,když jsem ti napsal,že bez tebe nemůžu žít.Kolikrát jsem tě očekával po práci,abych tě mohl doprovodit.Nikdy jsi neřekla,abych odešel a to mě utvrzovalo v naději,že přece jen pochopíš.Ale ty jsi mi jednou řekla,mezi námi Michale může být přátelství,láska nikdy.Zabolelo to,strašně zabolelo.Všechno mi bylo jasné,když jsem tě den na to uviděl s Liborem.Bál jsem se o tebe.Proto jsem ti také řekl,že Libor chce jet stebou a s partou na chatu.Vytahoval se,že tě tam dostane a bude po Petře cinicky se zasmál své dobromyslné narážce.Řeklas mu to,a teprve dnes se ti přiznávám,že si na mě Libor s partou počkali a zbili mě jako psa.Po dlouhé době jsem tě znovu potkal.Bylas nějaká vážnější,jiná,smutná,a já poznal,že Libor dosáhl svého.Budeme se brát,řeklas tehdy,ale nebyla v tvých slovech radost a štěstí,musíme řekla jsi a pak jsi beze slova odcházela.Jen jednou jsi se otočila,já viděl tvůj bolestný úsměv.Běžel jsem za tebou a přesvědčoval tě,že s Liborem nemůžeš být nikdy šťastná.Já vím Michale řekla jsi tiše.Pak přišla sobota,která mi tě vzala.Seděla jsi tenkrát na taneční zábavě,smutná,zatím co Libor se veselil a pil.Pak stebou cloumal v kole,protože tanec se tomu nedalo říct.Tys měla oči zavřené studem,když tě před partou poplácal a řekl :tak co kope už ten prcek.Začervenala jsi se a utekla ven.Libor za tebou,já za vámi a parta za mnou.Petro nejezdi,řekl jsem když jsem viděl jak Libor startuje svou motorku,držel jsem tě za ruku a prosil,vždyť je opilí.Ale on,že musíš,jinak ať táhneš k čertu.Ostatní mě obstoupili a začala rvačka.Když skončila,kde tě bylo konce.Včera jsem stál v té osudné zatáčce.Na jabloni připevněna kytička.Kolem bylo ticho,těžké ticho,které přivede člověka do zoufalství tak náhle.Je tu bez tebe smutno Petro.Chvílemi se mi zdá,že nestojí za to žít.Chtěl jsem po tobě hodně,vlastně všechno.Chtěl jsem tvoji lásku,ta má byla schopná dávat a odpouštět,ale já ti nevyčítám,že jsi odmítla.Jen si myslím,že je škoda všech ztracených nadějí,životních omylů,ubytého a zničeného štěstí.Musel jsem ti Petro napsat poslední dopis i když vím,že už ho nikdy číst nebudeš.To proto,že jsem ti to neuměl říct,tak abys pochopila.Chtěl jsem vystoupit na nejvyšší horu světa a útržky tohoto dopisu rozhodit po větru,aby všude tam kde dopadne,rostlo hluboké a pevné štěstí,těch kteří milují.Pro tvoji vzpomínku Petro,která nikdy nemůže poznat opravdovou lásku.MICHAL