Moje sestra...

„Bože!!Hej holky já z nás nemůžu“vykřikla celá rozesmátá moje kamarádka Markéta. Byli jsme u ní. Celá naše menší partička tedy já(Karolínka přezdívaná Kája), Markéta, Laura a nemůže chybět naše Kamilka. Nejmladší ze všech, ale rozumů to má šíleně moc. Já jsem z nich nejstarší, ale jako moc poznat to nejde.
„Hele Kájo kde, že to jedeš na tu dovolenou ve znamení trestu??“zajímá se hned Laura a v tom momentě jen co to vysloví jsou všichni potichoučku jako myšičky.
„Ani mi nemluv!!Rupla jsem z ajíny a hned mě posílají někam za ségrou do Francie, prý ta mě přiměje alespoň k rozumu, když ne oni. Jak kdyby mě to štvalo, no štve mě to a to dost. Jako měsíc prázdnin trávit tím, že se budu učit na zkoušky mě neláká.“připustím. Neláká mě vůbec představa, že pojedu pryč od mého přítele, který si tu mezitím jak ho znám bude užívat!!!.
„Hele my za tebou přijedeme, že jo holky?“mrkne po ostatních Laura
„Nemusíte jezdit, stejně jak znám ségru tak se semnou bude učit od rána do večere!“řeknu a v tom momentě mi začala hrát skladba od Evanescence Lithium. Skladba je to krásná, dlouhá a mě se nechce přerušit, ale když kouknu na display hned ji radši přeruším.
„Ahoj mami“řeknu opatrně a holky vybouchnou smíchy. „Jsem u Markéty. Jo tak už jsem na cestě domů“řeknu a obrátím oči vzhůru „Jo už jdu čau“
„Karolínka nám musí domů“rozesmála se Kamila a já na ni vyplázla jazyk.
„Nic holky já fakt musím mamka má řvací. Tak se tu mějte opatrujte se mi a dávejte občas pozor na Tomáše prosím“poprosím je a oni kývnou, že rozumí. „Občas mi napište, ale myslím, že když přemluvím ségru, tak by mě mohla pustit chvilku na icq. Tak papa zatím. Za měsíc mě tu máte zpátky“rozloučím se a rychle vyběhnu z bytu. Nesnáším loučení. Vždycky se u tebe rozbrečím, jsem prostě taková. Loučení na měsíc od rodičů? Ti mi scházet nebudou budu spíš ráda, že si od nich odpočinu, ale loučení od kamarádek a kamarádů to opravdu nepřežiji.
„Kde jsi byla?! zítra ráno odjíždíš v 5 ráno a ty si někde kecáš! Ani tašku nemáš dobalenou!!Padej si sbalit!“poručí mi jen co otevřu dveře od bytu.
„už jdu“odpovím jen a zalezu do svého pokojíku, kde sebou švihnu na postel mezi nedobalené věci.
„Karolíno!!dělej bal ty věci!!“ozve se křik mé milující maminky, která jistě věděla, že si balit nehodlám.
„Nech ji furt“zastane se mě taťka. „Neřvi na ni. Věci si sbalí a je teprve 5 hodin mohla být ještě klidně u kámošek“
„To snad není pravda. Jeho dcera propadá a on se ji zastává!!“dál už jsem neposlouchala. Zapnula jsem si hifi věž a začnu vybírat další věci, které se mi budou příští měsíc hodit. Sbalila jsem si tašky a odnesla je na chodbu k batůžku, který ji nachystaný, aby se jen do něj nabalili svačiny. Rodiče se už nehádali. Každý byl zalezlý někde. Mamka v kuchyni, asi chystala ty svačiny a taťka v obýváku sledoval Formule, který jsme mu s mamkou natočili.
„Jdu ven!“vykřikla jsem a rychle vyběhla z bytu. Nevěděla jsem kam jít. Vrátit se ke kámoškám nebo se jít rozloučit s Tomášem? I když vím jak by to naše loučení skončilo.... v posteli samozřejmě. To by nebyl Tomáš. Ten využije každé chvilky, jen abych se s ním vyspala.
Loudala jsem se jen tak po vesnici. Seděla na hřišti, kde nebyl nikdo, tudíž se tam dalo přemýšlet. Nevím o čem jsem tam tak dlouho přemýšlela a ani co jsem vymyslela.
„Karolínko pojď už domů jo? Maminka tu řve“volal mi taťka v půl 8 „Musíš se trochu vyspat. Čekáme tě“ukončila jsem hovor a pomalu šla domů.
„Jsem tady!“zakřičela jsem do bytu
„Pojď do kuchyně!“zněla odpověď. Povzdychla jsem si a šla tedy tam. Oba rodiče seděli za stolem a mamka právě dochystala poslední svačinu.
„Tohle si ráno zkováš do batohu. Jídlo by ti mělo stačit. Jana tě bude zítra čekat na letišti, tak se neboj. Tak a teď se běž umýt a spát“poručila mi mamka. Nešla jsem ani do koupelny, ale rovnou do postele, kde jsem dlouho přemýšlela až jsem z toho usnula.

„Karolínko stávej honem. Jsou 4 hodiny ještě stihneš sprchu. Snídaně je na stole tak honem z pelechu!“probudil mě taťka ráno a pak k probuzení přidá i pohlazení.
„Už stávám díky“poděkuji a zívnu si
„Nemusíš mě sníst“rozesměje se taťka a tím rozesměje i mě.
„Mamka spí?“zeptám se na zkusmo.
„Ne ta je už dávno v práci“ach jo. Zase ta její práce. Je v práci stále, chodí tam, když má mít dovolenou. Občas si dovolenou musí vzít, ale jak ona říká lepší je to být v práci než-li doma s námi. Tedy semnou a s taťkou.
Se zívnutím se vyloženě doplazím do kuchyně, kde mě čeká příjemná snídaně. Káva a koláček. Moje oblíbená snídaně. Taťka nezapomněl.
Naházela jsem do sebe rychle koláček a vypila na to kávu, strašně dobrou. Mezitím se taťka vrátil ze sprchy a rychle jsem tam skočila já. Divila jsem se, že jsem všechno stihla během půl hodinky většinou mi trvalo díl, dneska jsem si opravdu pospíšila. Dokonce i s vybíráním věci. Svoje oblíbené džíny najdu hned a triko k tomu taky.
„Rychlovka. Tedy Karolínko ty se nezdáš myslím, že tě tam budeme posílat víckrát“řekne taťka se smíchem.
„Jednou bude stačit“řeknu ironicky a už sedím na sedačce a pomaličku, polehoučku, usínám. Kdyby do mě taťka nedrbal každou minutku tak bych snad usnula!!
„Karolínko pojď musíme jet“drbl do mě trochu víc. Stala jsem a přesunula se do našeho nebo spíš do taťkového autíčka. Taťka mě zaveze na letiště, kde mi pomůže s taškami a vzápětí mě rychle opustí. Jen mi dá pusu „měj se pěkně, a nezlob moc“ a zase odejde. Spěchá do práce, takže se není čemu divit, že rozloučení proběhlo tak rychle.
Nasedla jsem do letadla a zapnula svou mp3, do které jsem si já blbá zapomněla vzít baterky. Seděla jsem v letadle jako mezi prvními a zrovna u uličky takže jsem viděla všechny kdo nastupoval. Hm zrovna nastoupil krásný klučina. Ten by stát za hřích, pomyslela jsem si. Panebože on se blíží ke mně!!
„Ahoj myslím, že si budu dělat společnost po dobu letu“usměje se na mě a já málem jdu do kolem! On je tak krásný!, ty jeho modrý oči, úsměv…
„Ahoj super alespoň nebude nuda“řeknu a dát mi batoh na kolena, aby mohl pohodlně projít.
„Jsem Martin a ty?“představil se a podal mi ruku.
„Karolína“
„Hezký jméno“komplimenty by mu šli. Co mu ještě jde? To by mě zajímalo, ale co jakovému klukovi musí jít všechno od ruky.
„Kolik ti je?“zeptal se hned zvědavě.
„Za týden 18 let. Kolik tobě? Ještě řekni, že jsi mladší než já..?“naštěstí nebyl. Bylo mu právě čerstvých 20let. Za hodinku jsme o sobě věděli všechno. On dostudoval na střední podnikatelské a teď jede ke vzdálené tetě, u které bude strávit jak já. Měsíc.
„Proč ty vůbec jedeš do Francie?“zeptal se. Ach ne. Co teď? Žádné tajemství stejně ho myslím, vidím naposledy.
„Propadla jsem z angličtiny . Ve Francii žije moje sestra, která mě anglinu doučí, abych udělala v srpnu opravné zkoušky jinak budu opakovat druhý ročník a to já nechci“povzdychnu si. Tak teď, když ví, že jsem propadla(tedy skoro) si mě přestane všímat. Kdo by se taky bavil s propadlíci??
„Aha. Tak kdybychom se neviděli tak se to nauč a hodně štěstí“popřál mi dokonce s úsměvem!!
„Chvilku si musím zdřímnout moc jsem toho nenaspal tak se nezlob.“řekl a složil si mikinu za hlavu.
„Dobrou noc“popřeji mu se smíchem a on se na mě usměje. Pak jen zavře oči a za chvilku už jen slyším jak oddechuje. Hm asi se mu něco hezkého zdá, taky bych si nechala líbit hezký sen a k mé smůle jsem usnula.
„Karolínko stávej“probudil mě příjemný hlásek. Otevřela jsem oči a zjistila, že jak jsem spala přesunula jsem se rovnou Martinovi do klína!! Ovšem mu to očividně nevadilo!!
„Martine promiň!!“začnu se rychle omlouvat a posadím se.
„V pohodě. Prvně jsem tě chtěl probudit polibkem, ale řekl jsem si, že bych asi dostal facku tak jsem se rozhodl pro slova“mrkne po mě.
„Facku by jsi nedostal“vyletí ze mě aniž bych si to uvědomila. Panebože co jsem to zase řekla?!
„Fakt ne jo?“optal se rychle a k mému překvapení jsem tu pusu dostala!! Do čeho jsem se to zase zamotala?!
„Vystupovat!přejeme vám příjemnou prožitou dovolenou na shledanou“ozval se hlas letušky. Letadlo přistálo přesně v 0:00 v nový den, který jsem hned začala polibkem s tím krásným klukem z letadla.
„Happy new day“řekl, když mě pustil. Podívala jsem se mu do jeho modrých očí. Chtěla jsem si je zapamatovat, protože jsem nevěděla jestli se ještě uvidíme.
„Kájo věříš na lásku na první pohled?“zeptal se přímo.
„někdy ano“odpovím
„Tak ji věř“řekne. A už musíme oba vystoupit, protože nás okřikne letuška, která kontroluje letadlo.
„Tak snad se ještě potkáme někde a někdy co ty na to?“zeptá se, když si oba bereme tašky.
„Byla bych ráda. Musím jít čeká mě tu sestra. Martine zatím ahoj“rozloučím se s ním a chci odejít, ale on mě zastaví.
„Brzy ahoj“a dá mi další pusu!. Zmateně jsem vyšla z letiště rovnou na místo, kde jsem viděla Janu s jejím manželem.
„Ahoj!Tak strašně ráda tě vidím Karolínko vyrostla jsi“řekne hned a obejme mě.
„Ahoj Jani taky tě ráda vidím“musím přiznat a opravdu ji ráda vidím. I když to všechno co mezi námi kdy bylo ji mám ráda.
„Změnila jsi se. Víš co probereme do doma nebudeme stát tady pojď“vyzve mě „Jo málem jsem zapomněla tohle je Karel můj přítel, který semnou bydlí“vysvětlí a Karel mi ochotně vezme tašky zatímco moje ségra mě vede k prvnímu volnému taxíku.
„Musíš mi všechno říct, ale až se trochu vyspíš. Karel jde za 4 hodinky do práce víš a já taky, ale neboj se přijdu brzy. Tak tohle je tvůj pokoj“řekla mi doma. Otevřela dveře od jednoho pokoje a já málem omdlela. Byl tak krásný!! Postel, skříně, dokonce nechyběl ani notebook!!
„Ségra díky moc“poděkuji „už si to vezmu sama díky moc“vezmu si obě tašky a hodím je ke skříni. Rozhlídnu se po pokoji. Takový nemám ani doma!!Musím opravdu přiznat, že mě překvapila a to dost.
„Tak se hezky vyspi. Napíšu ti na lísteček co a jak zítra jo? Vlastně už dneska. Tak dobrou noc“popřeje mi a oba odejdou si asi ještě lehnou než budou muset stávat do práce.
Jak bych mohla spát? Spala jsem v letadle dá se říct celou cestu? Rozsvítila jsem si lampičku a začala si vybalovat věci z tašky. Alespoň se nějak zabavím, když ne tím spaním.
Začala jsem si vybalovat věci a přerušil mě nějaký hluk. Kouknu se na hodinky. No jasně to je fakt super v půl 2 a už takový hluk, no jestli to bude každém den tak nevím nevím.
Lehla jsem si do své nové na měsíc postele a zavřela na chvilku oči. Stále jsem musela myslet na Martina, který se mi nějak uhnízdil v hlavě a ne na něj zapomenout. Měla jsem stále myšlenky na to, jak jsme se líbali, na ty jeho slova, zářící oči…Holka ty jsi se zamilovala..
Stávala jsem tedy stala z postele kolem 8 hodiny. Sluníčko krásně svítilo, vzduch byl čerstvý, prostě mi začínali prázdniny, které bohužel strávím mimo domov, se ségrou, která mě bude doučovat ájínu.
Na stole jsem měla papírek se zkazem od Jany.
Karolínko dneska než se vrátím z práce (15:00) do té doby si dělej co chceš. Notebook jak jsi si všimla je v pokoji tak je tvůj na měsíc, ale používej ho občas ?. Na oběd si vezmi pizzu je v mrazáku. Nechoď ven!!!
Tři vykřičníky hm tolik si mě váží ségra? Ale dobrý můžu na notebook. Uvařila jsem si čaj s bohužel si k němu musela vzít rohlík, ségra koláče nevedla. Přišla jsem si pro notebook a zapnula. Snídala jsem a u toho si psala s kámoškami. Hlavně s Markétou, které jsem dokonce řekla zážitky s klukem s letadla!!. Markéta nemohla. Hned chtěla vědět detaily, které jsem ji říct nemohla, ne nemohla spíš nechtěla, protože za chvilku by to věděli všichni, pak by se to doneslo k Tomášovi a to by byl malér....
Vlastně jsem byla celý den na notebooku s Markétou a ostatníma holkami. Na oběd jsem si udělala podle pokynů pizzu dokonce tam měla ségra šunkovou, kterou já mám obzvlášť ráda. Beztak ji koupila jen kvůli tomu, že ví jak ji miluji nebo ji začala taky jíst. Ona ji totiž nikdy nejedla, jako pizzu normálně nikdy nestrčila do pusy, ale jak jde vidět láska dělá divy. Snědla jsem ji ani ne do 5 minut. Byla strašně dobrá, dělali ji tady jinou než u nás doma asi právě proto sestře tak chutná.
Zbytek odpoledně jsem strávila tím, že jsem prohrabávala ségře věci. Fotky za poslední dobu, a dokonce jsem našla i fotky semnou, když jsme byli malí. Měla je vystavené na poličkách, některé na zdi, ale byli všem všude na očích. Udělala to schválně nebo to tu má stále?
„Kájo jsem doma!“ozval se hlas Jany
„Ahoj ségra jak ses měla?“zeptám se hned a pomůžu ji vyložit nákup.
„Tak šlo to, ale jsem ráda, že jsem doma. Hele mám nápad. Karel přijde až kolem 6 tak do té doby by jsme se mohli učit, pak by jsme udělali večeři a ty by jsi mohla jít třeba od 8 na notebook nebo co si uděláš za plán, ale jak chceš ty?“navrhne a tím mě mile překvapí.
„Souhlasím“usměji se na ni a ona mi úsměv oplatí. Nemyslela jsem, že spolu budeme tak dobře vycházet po tom všem.
Janě je 25 let, od malička jsme spolu vycházeli super, já v ní viděla starší sestru, o kterou se můžu kdykoliv opřít, přijít za ní, když budu potřebovat. Byla tu pro mě. Ale pak se něco stalo tedy ona se ode mě odstěhovala a já ji nikdy neodpustila. Vlastně až teď začíná být všechno jako před 10-ti lety.
„Tak začneme od první lekce ne?“řekla a já vytáhla učebnice, sešity a pustili jsme se do práce, tedy do učení. Šlo nám to skvěle vůbec jsem netušila, že je ségra tak dobrá v ájíně. Za 3 hodiny co jsme spolu strávili učením angličtiny jsem se toho naučila až moc. Probrali jsme celou první lekci se vším všudy dokonce ségra vymyslela, že po každé lekci mi dá test, kterým se přesvědčí, zda-li něco umím. Což mi připadá jako blbý, protože testy mi nikdy nešli!!!.
„Jo Kájo včera jsme ti neřekli dneska přijde s Karlem jeho spolupracovník s práce s rodinou přijdou v 6 tak prosím chovej se slušně“oznámila mi jen tak v půl 5.
„Jo neboj se. Hele Jani kdy myslíš, že budu všechno umět?“zeptám se jen tak, ale ona to pochopí jinak.
„Co nelíbí se ti tu?“zní to zklamaně.
„Líbí až moc fakt, ale chtěla bych si užít i prázdniny s kámoškami“vysvětlím ji a na tváři se ji hned objeví úsměv.
„Tak do 3 týdnů, ale kdybys chtěla a i kámošky mohli by přijet sem na týden, ale jak chceš“nabídla mi a tentokrát dostala ona mě!!.
„To by mohli?“
„Klidně, ale musíš říct kdy ať víme s Karlem, kdy si máme sbalit věci“rozesmála se „Protože jak znám holky v tomhle věku tak odejdu dobrovolně“vysvětlí mi, když viděla jak se tvářím nechápavě. Přidala jsem se k ní se smíchem. Takhle jsem se nezasmála celé roky. Panebože já mám super ségru.
„Hele do těch 6 hodin si dělej co chceš já zatím připravím jídlo a ty jdi klidně na notebook jo?“nabídne mi a už začne vytahovat z ledničky potřebné suroviny.
„Díky Jani“poděkuji upřímně a odejdu do svého pokoje.
Jsem nakonec ráda, že mi rodiče zničili jeden měsíc prázdnin, protože mě to alespoň sblížilo s Janou, a určitě nelituji toho co se zatím stalo.
„Tak jak se ti tam daří?“zněla otázka Markéty a já odpověď: nejlíp na světě. Ségra je nejlepší. Takhle kecáme do půl 6, pak začnu probírat skříň se svými hadříky. Nakonec i přes všechno se rozhodnu pro růžovoučkou sukýnku s bílým tílkem bez ramínek.
„Tedy Kájo tobě to šíleně sluší“pochválila mě Jana. Sama na sobě měla sukni s tílko, které ji náramně slušelo. „Něco ti udělám s vlasy tedy snad to ještě umím“souhlasila jsem. Zavedla mě do koupelny, kde mi do vlasů dala šátek vyčesala mi je nahoru. Musím uznat, že jak nesnáším, když mám sepnuté vlasy tohle mi opravdu slušelo.
„Jani díky moc“obejmu ji „Jsem ráda, že jsem tu s tebou“
„Já taky Kájo. Tak pojď měli by tu být každou chvíli“řekla a obě jsme šli do kuchyně, kde jsme čekali až se vrátí Karel s jeho kamarádem z práce.
Počítala jsem minuty než se objeví, protože jsem začínala mít už opravdu hlad a nebavilo mě jen tak sedět na židli. Konečně po dalších 5 minutách se ozval zvonek.
„Kájo běž otevřít!!“ozvala se Jana, která byla v koupelně a ještě si obtahovala rty leskem na rty. Stala jsem ze židle a šla otevřít dveře.
„Čau Kájo“pozdravil mě Karel
„Ahoj“odpověděla jsem a pustila všechny návštěvníky dovnitř. Mezi posledními vešel jeden kluk, který mi někoho připomínal. Stále ke mně byl otočen zády takže jsem mu neviděla do obličeje, ale doufala, že ho uvidím.
„Ahoj miláčku“pozdravili se s Janou a už začalo představování, které se týkalo jen mě, protože Jana už všechny znala.
„Tohle je budoucí moje švagrová a tohle je pan Vágner, tohle jeho žena Milena Vágnerová a tohle jejich synovec Martin“v tu chvíli jsem přestala dýchat. Martin se konečně otočil a bylo na něm vidět, že je stejně překvapený jako já!! Martin je totiž ten kluk z letadla, kluk který strašně krásně líbá a do kterého jsem se zamilovala!!
„Čau Kájo“pozdravil mě s tím jeho krásným úsměvem ve tváři!! Bože…
„ahoj Martine“odpovím mu na pozdrav a nemůžu uvěřit tomu, že jsme se shledali tak rychle!
„Vy se znáte?“podivil se jeho strýc a díval se z jednoho na druhého.
„Jo z letadla, seděli jsme vedle sebe a tak se pozvali i trochu víc“mrkl po mě
„No myslím, že je čas na večeři“rozhodla Jana ukončit naše představování a já ji musela pokynutím hlavou poděkovat.
Sedla jsem si na židli a hned po mé straně Martin!! Jen se na mě usmál a já málem shodila sklenici, kterou mi Jana podávala.
„Pozor Kájo“upozornila mě Jana
„Pomůžu ti roznést jídlo“stanu od stolu a jdu s ní pro další sklenice
„Kájo ty jsi zamilovaná co?“mrkla po mě a nechala všeho, jen se na mě dívala s očima, do kterých jsem nemohla lhát.
„asi jo“odpovím trochu nejistě.
„Je to dobrý kluk toho se drž“plácla mě po zádech a obě jsme vzali sklenice a talířky.
„Bylo to dobré Jani“usmála se paní Vágnerová na mou sestru, která zářila jako sluníčko.
„Děkuji.“poděkovala a začala opět s mou pomocí sklízet ze stolu.
„Půjdu do pokoje“řeknu hned.
„Můžu s tebou?“zeptal se Martin a mě nezbylo nic jiného než souhlasit. Jen jsme zavřeli za sebou dveře a já otevřela balkónové dveře už jsem byla v jeho náručí a líbali jsme se.
„Víš co nechápu?“zeptal se a pustil mě. Zakroutila jsem hlavou a čekala na odpověď „Viděl jsem se jednou v životě ke všemu pár hodin a nemůžu na tebe přestat myslet, myslím na tebe každý den, každou minutu stále. Kájo já tě asi miluji“vyznal mi krásně lásku.
„Já tebe taky, ale ne asi nýbrž určitě“řeknu. Jen jsem viděla úsměv a pomalu, který se mu objevil na tváři, když jsem tuhle větu vyslovila.
Jak je možné, že jsem si pravou lásku musela najít tak daleko od domova?proč jen? Ale co jsem šťastná, že jsem ji našla.
Blížil se pomalým krokem ke mně a už jsme se opět líbali. Po tomhle jsem snila celý dnešek a včerejšek, když jsem na něj myslela. Chtěla jsem ho opět u sebe, chtěla jsem mít kluka, kterého miluji a s kterým jsem šťastná.

Takhle to šlo celý týden. Dopoledne učení mučením, které mi šlo podle Jany přímo skvěle, odpoledne kluk, jménem Martin a jeho společnost do 8 hodin, a pak opět chvilku učení. A v noci? V noci útěky z domu za láskou. Každé ráno nevyspaná, ale s pocitem krásně prožité noci, která se opakuje každý den, každou noc a každý okamžik v mých vzpomínkách.
Jeden krásný den se, ale všechno rozplynulo, když se Karlovi ozval telefon. Seděla jsem na balkónku a vzpomínala na noc, kterou jsem prožila s Martinem, na naše nekonečné milovaný, na jeho polibky…
„Co se stalo? Jo dobře hned přijedu“přerušil mě jeho hlas, plný strachu, plný nervozity.
„Co se stalo?“už jsem stále ve dveřích a klepala jsem se.
„Kájo Jana..ona je v nemocnici“hlesl a hned bral klíčky od auta.
„Jedu s tebou“rozhodnu a už oba běžíme do garáže k autu a míříme si to rovnou do nemocnice, kde leží Jana.
Ať ji nic není! Prosím ať je v pořádku!
„Dobrý den jsem přítel Jany Svobodové kde leží prosím?“zeptá se Karel hned první sestřičky, kterou uvidí na chodbě.
„Ty jste její přítel? Počkejte tu prosím dojdu pro doktora chtěl s vámi mluvit“řekne nervózně a už pro něj utíká. Podívám se po Karlovi. Podle výrazu poznávám, že myslí na to samé co já..proč pro něj běžela mohla nám přece říct pokoj a hotovo.
„Dobrý den já jsem ošetřující lékař vaší přítelkyně. Mohl bych s vámi mluvit o samotě prosím?“
„Co je s mou sestrou?!“vykřiknu a Karel mě obejme kolem ramen.
„Pojďte zamnou“neodpoví mi snad na mou otázku?! Copak mi nemůže říct je v pořádku?! Doufám jen, že opravdu je jinak…
„Posaďte se“vyzval nás a já hned klesla do křesla. „Janu přivezli do nemocnice, protože omdlela v práci. Vy určitě víte, že má rakovinu a rozhodla se, že všechno nechá tak jak to je. Nepokoušela se to léčit nic. O tom jsem s vámi mluvil už minulý měsíc, že by měla začít pokud nechce umřít. Neposlechla bohužel.“
„Jana má rakovinu?“přeruším ho a podívám se na něj s očima plných slz.
„Vy jste o tom nevěděla?“hlava mi klesla a zmohla jsem se jen na zakroucení hlavou.
Jani proč jsi mi to neřekla?! Proč jsi se neléčila?! Panebože…moje sestřička, moje druhé já, Jana má nejlepší sestra na světě!! Panebože proč jsi to udělala?!
„Jak dlouho ji zbývá?“ozval se vedle mě Karel, který chytal dech. On všechno věděl!! Proč mi něco neřekl?! Nebo proč mi to neřekla ona?! Proč jen…
„Bohužel nepřežije dnešní noc“
„Nééééééééé!!!!!!!!!!!“zněl můj výkřik „Musíte něco udělat!! Moje sestra nemůže umřít!! Nééé Jana nééé prosím vás udělejte něco..ona musí žít!!!“
„Kájo poslouchej mě prosím“řekl Karel a pokusil se mě obejmou. Ale já do něj začala mlátit až pak jsem se zhroutila a pevně se k němu přitiskla.
„Ja-na…moje se-setra to nemůže b-být pravda prosím dě-lejte něco“otočím se na doktora a ten jen zakroutí hlavou. Teď jsem ji našla zpátky a tak rychle ji ztratila…to musí být jen zlý sen, ze kterého se probudím..rychle štípněte mě někdo ať se probudím a Jana je v pořádku…
„Můžu za ní?“zeptám se už klidněji a doktor je ochotný mě za ní přivést. Ležela nehybně na posteli, celá bílá v obličeji.
„Jani“vzlykla jsem a hned jsem na sobě cítila její pohled.
„Kájo“začala plakat a já se neubránila a začala taky.
„Proč jsi mi to neřekla?“zeptám se a chytnu její dlaň do své.
„Nechtěla jsem, abys ke mně cítila lítost, chtěla jsem aby ses ke mně chovala normálně a ne že víš tajemství. Kájo je mi to líto a moc.“vzdychne
„Jani mám tě tak ráda“obejmu ji a cítím jak je slabá, že mě stěží pohladí, stěží mě obejme…
„Já tebe taky Kájo. Jsem ráda, že jsem mohla mít za sestru právě tebe.“pošeptá mi
„Mám tě ráda“naposledy ji obejmu.
„Já tebe taky Kájo udělej opravné zkoušky ať na tebe můžu být hrdá a promiň za vše“ hlesne a vedle mě se objeví Karel. Nechám ho tam s ní. Poslední její pohled plný smutku, plný beznaděje a lásky.
„Miluji tě“slyšela jsem poslední slova z úst mé sestry, a pak jen pípaní přístrojů…
To není možné!! Chci aby to byl sen! Prosím ať je to jen hloupý sen…bohužel není. Tohle je skutečná realita..
„Já tebe taky“vypadlo z Karla a už také pláče. Vycouvala jsem na chodbu, kde jsem hned klesla na zem a začala plakat. Pobíhali kolem mě doktoři i sestřičky a mě to bylo jedno. Bylo mi jedno už všechno..chtěla jsem jen zpátky mou sestru nic jiného..
Najednou mě někdo zvedl do náruče a nesl pryč od všeho. Podle vůně jsem poznala Martina. Martin človíček, kterého jsem teď potřebovala a který tu pro mě byl a stále ještě je..
„Kájo jsem u tebe“zašeptal mi do ucha a posadil se semnou na jednu z prázdných postelí.
„Martina..Jana..moje sestra..ona je mrtvá!!“poslední dvě slova vykřiknu tak nahlas, že se po mě všichni otočí, ale mě je to jedno.
„Já vím Kájo já to vím“zašeptá a už mě kolíbá jako malé dítě, které se právě probudilo.
Tohle měl být nejlepší den v mém životě. Sladkých 18 let, a místo toho se tenhle den stal nejhorším v životě mě i mých rodičů, Karla a dalších lidí, kteří Janu měli rádi.

„Už jsi sbalená?“zeptal se mě Karel a posadil se ke mně na postel
„Jo už jo“zašeptám a sednu vedle něj. Něco drží v ruce vypadá to jako obálka všimnu si. Nedíváme se na sebe a chvilku mlčíme než on promluví.
„Tohle si Jana přála, abych ti dal“zašeptal a podal mi onu obálku.
„Co je to?“zeptám se a on jen pokrčí rameny. Odchází a nechává mě chvilku samotnou jen s obálkou. Chvilku váhám, ale pak ji otevřu. Je v ní dopis.

Milá Karolínko
Už jsi se asi dozvěděla o tom, co jsem před tebou tak dlouho tajila a co ti mělo zůstat utajené. Dneska už se nenacházím na tomhle světě a ty víš pravý důvod. Ano může za to rakovina krve, se kterou jsem se odmítala léčit. Věděla jsem, že bych stejně prohrála a proto jsem to vzdala.
Měla by jsi znát ještě jednu pravdu, která by mohla Karolínko zůstat jen mezi námi. Prosím neříkej rodičům, že ji znáš neměli by moc radost a pro tebe to bude snazší.
Nejsme pravé sestry. Já jsem adoptovaná. Karolínko vím je to šok a byl to šok i pro mě, když jsem se to dozvěděla, ale přísahala jsem, že ty se nikdy nedozvíš pravdu. Musíš ji ovšem znát.
Byla jsem a jsi pro mě sestra, kterou jsem vždycky chtěla mít a díky tvým rodičům, jsem ji poznala. Poznala jsem rodinu, lásku, poznala jsem všechno jen a jen díky tvým rodičům a tobě.
Mám tě ráda Karolínko a doufám, že ti ještě můžu říkat sestřičko moje. Mám tě ráda a nikdy nezapomeň ani já nezapomenu..dávej na sebe pozor.
P.S. Ta fotka je nejhezčí ze všech, které mám.

„Budeš navždy moje sestra“hlesnu a vyndám z obálky další věc, kterou obsahovala. Tentokrát fotečku. Byli jsme na ni obě a měla pravdu. Tahle fotka je nejhezčí ze všech, které jsem kdy prohlížela.
„Jani díky“zašeptám spíš pro sebe a rychle dopis i s fotkou zkovám, protože se ozve zaťukání na dveře. Všechno zkovám do batůžku a utřu si ještě slzy, které mi začali stékat po obličeji.
„Dále“snažím se, aby nebylo poznal, že jsem brečela, ale osobě, která vejde to hned dojde. Martin pozná všechno.
„Jsi sbalená?“je to už podruhé co se mě zeptali na stejnou otázku a já kývla.
„Můžeme jet“rozhodnu a naposledy se podívám po pokoji. Martin mi mezitím vzal tašku a odnesl ji dolů k taxíku, který nás odveze na letiště.
Rozhlédnu se po celém bytě. Nezůstalo tu nic. Je naprosto prázdný. Karel se rozhodl, že byt prodá a začne žít u nás v Česku. Všechny fotky, na kterých jsem já a ona jsem si sbalila sebou a o zbytek se postaral Karel.
Tedy jsem získala svou sestru a zároveň jsem ji tu i ztratila. Tady jsem objevila všechno, poznala lásku, ztratila milovanou osůbku a poznala pravdu.

„Jedeme“zavelel Karel v taxíku a oba jsme se naposledy podívali nahoru k oknům, kde byl jejich byt. Zavřela jsem oči a když je znovu otevřela měla jsem je opět plné slz.
Cesta v letadle probíhala normálně. Celou cestu jsme všichni mlčeli a určitě tedy alespoň já jsme přemýšleli, jak oznámit rodičům, že jejich starší dcera už není mezi námi…
„Ahoj všichni!!“zvolal veselý hlas mého taťky a já mu vběhla do náruče.
„Karolínko co se stalo? A kde je Jana?!“s očima plných slz jsem k němu zvedla oči. Nemusela jsem nic říkat. Pochopil sám.
„To není pravda!!“řekl a já kývla. Zlý sen jak jsem si myslela to bohužel nebyl a já všechno prožívala na plno. Stejnou větu jako taťka pronesla doma ještě mamka, kterou to vzalo natolik, že se později starala více o mě a taťku než-li o práci.
Na konci srpna jsem udělala opravné zkoušky a začala studovat dál. Dokonce jsem se i mnohem zlepšila ve všech předmětech, a nikoho nepřekvapilo, když jsem oznámila na konci 4 ročníku, že jsem složila maturitu.
Karel si tu našel přítelkyni, s kterou začal žít a když za dva roky přišel, že se budou brát, protože je Jitka těhotná všichni jsme to pořádně oslavili. Karel zapadl do naší rodiny a stal se jejím členem už dávno před Jitkou a teď, když přišel s touhle novinkou zapadl úplně. Naši ho vnímali jako syna a já, jako staršího brášku.
Martin a já jsme se hned po mé maturitě vzali a začali žít spolu. A jednou když se mě moje 3leté dcera Janička zeptala kdo je na fotce semnou, kterou jsem měla vystavenou na krbu, s hrdostí jsem odpověděla „Moje sestra“.