Kopretinka

Kupuji květiny,pro mou malou kopretinku.Spěchám deštěm a chráním ty barevné kvítky před těžkými kapkami a vnucujícím se větrem.Spěchám!Spěchám za svou láskou,protože právě dnes má svůj velký den.Vlastně je to náš společný velký den.Těším se jako malý kluk.Přecházím ulici a málem si nevšímám přejíždějících aut.Vidím před sebou jen ji mou milovanou sladkou holčičku,která dnes přivádí na svět naše první děťátko.Je to zvláštní pocit,když jedno tělo má v sobě dva životy.Rád vzpomínám na chvíle strávené v cukrárnách na pestré dny plné smíchu,vybírání prvních botiček a jména pro naše malé.
Těším se a nedokážu svůj pocit štěstí snad ani slovy vyjádřit.A teď vcházím do bílé budovy,kde se ze všech koutů ozývá jen dětský pláč a klapot bot poletujících sestřiček,kolem nových životů,kolem toho malého nic,které přináší štěstí do všech lidských srdcí.Já!Právě dnes uvidím své první děťátko.Uvidím svou kopretinku držící naše malé poupátko co dneškem zaplní to prázdné místo v našem životě.Budeme tři,v jednom domku,tři u jednoho stolu,tři zdílející jedno lože,tři na každé ráno.Mám zvláštní pocit a třesou se mi kolena.Zabírám za kliku a hledím do pokoje kde matky kojí své nemluvňátka a šťastně se usmívají.
Rozhlížím se,mé oči putují k lůžku,kde ležet má malá milovaná kopretinka.Mé vše pro co žiji.Dnes přivedla na svět nový život,naše děťátko.Vidím mnoho žen a dívek,ale lůžko mé kopretinky je prázdné,úplně prázdné.Vše je srovnané a čisté,jako by zde nikdo nikdy neležel,váza na stole je prázdná,nic vůbec nic.Mám vytřeštěné oči a celý zděšený se ptám na mou milovanou.Žádná odpověď,jen tiché broukání nemluvňat.Běžím za sestrou,abych se dočkal odpovědi.Přecházím tiše práh,těžké klapnutí dveří a nevinné zděšené oči předemnou.Dívám se do nich a vidím slzy,žádná slova jen slzy.Dívám se jedním směrem,tam kde leží v postýlce mé malé poupátko.Beru jej do dlaní a něžně laskám malé prstíčky,líbám tvářičky,a hledím do očiček,které se tolik podobají mé kopretince.Bože dal jsi mi nový život a za ten jsi mi vzal mou milovanou.Pláču a stále objímám to malé nevinné tělíčko,vonící jarní loukou plnou kopretin.Procházím chodbou jen dva a přesto tři,na život,večery ve dvou a přesto jsou tři,jsme dva na vzpomínky ve kterých je ten třetí,třetí milující.Dívám se do postýlky a hladím hebké vlásky a tváře růžovoučké jako nebeské červánky.Jak jsi pro mě teď vše,celí můj život.Jsi má malá květinka,jsi má,má malá kopretinka.