Mé sicty

Takhle to prostě dál nejde...Asi jsem si prostě přála více, než jsem mohla. Možná jsem věřila v to, co nikdy nemělo být vůbec začato. A já teď do prázdného pokoje šeptám "Proč?". Možná nechci ani odpověď na otázku, možná se chci jen ptát, možná věřit v to, že můžu dávat i brát. Možná jsem udělala jen více chyb než jsem udělat mohla.

Možná jsem se neměla odvážit,možná jsi neměl být ve stejnou chvíli na stejném místě jako já...Neměl jsi přijít a koukat na mě jako bych byla královna z měsíce.Něměl jsi si říkat, a ja možná něměla dávat mé telefonní číslo...Neměl jsi po mě koukat a smát se na mě a co vůbec jsi neměl neměl jsi mě políbit!Měla jsem odejit když jsem mohla...A nemuselo se tedkom dít to co děje...Nebo dělo...Máš právo na to se zlobit ted ale bylo by to jednodušší kdyby se to nedělo...

Nemělo se to takhle stát možná se ptáš na plno otázek,které Ti nejsou jasně ale já takhle dál nemohla...Pokaždé když se něco stalo dívával ses na mě a mluvil mluvil a mluvil a pak až jsi veděl že se něco stalo jsi se ptal co se děje?Ale bylo pozdě na to říkat o co jde...Byl jsi tu jen ty jen ty a nikdo jiny pro Tebe nexistoval až pak zase já...Mnohokrát jsem se tak tak držela nad tím co jsi říkával,mnohokrát jsem si přála at mlčíš ale nikdy se tak nestalo.Vždy když se něco dělo musela jsem udržet pláč nemohla jsem ukazat co mi je protože ty jsi si myslel že ja jsem "ta sil¨ná holka,která všechno vydrží",že já jsem ta do které mohou všichni rypat...Ale ne... A ty to víš nebo jsi veděl...

Přestalo mě to prostě bavit a tak jsem odešla a ty ses ptát proč?CO jsi udělal špatně a já Ti na to nikdy neodpověděla...Ale to ted už je momentálně jedno...Udělala jsem možná chybu a mnohorkat plakala do polštáře a ptala se proč.Bohužel jsem to udělala já a mohu si za to sama...

Nemohu na to jen tak zapomenou...Nemohu zapomenout na tvou tvář,která mě vždy uklidnovala , protože byla silná za nás za oba...Nemohu se jen tak smát nemohu nic.Jen plakat a plakat , protože se to stalo a ja si uvedomila že už to je pryč...

Bohužel ted je pozdě pátrat nad tím co se stalo a tak jen můžeme jít dál s velkým střepem na srdci,který tam asi navždy zůstane...