Závislák

Kuchyňský nůž mě chladí na krkavici. Až k tomuhle jsem byl dohnán krutým životem. Před hodinou jsem spolykal plnou hrst prášků a stejně nic. Proč alespoň nemohu zemřít tak jak bych chtěl? Chci zemřít a přece nenacházím odhodlání škubnout rukou směrem od těla. Život je příliš krutý, než abych o něho stál. Každou radost, kterou jsem mohl mít mi smrt vzala. Nebojím se smrti. Tak proč nechci zemřít. Už vím. Co bude s mojí přítelkyní když se zabiju? Co s ní bude? Vůbec neberu ohledy na to, že jí způsobím obrovskou bolest. Nevím jestli ji má ztráta přejde. Nevím, jestli vůbec unese že mě ztratila. Smrt je hrozně bezohledná, ale život je ještě víc. Nůž přechází z krku k zápěstí, jako by mi měl dodat odvahu. Oči podlité krví na mě hledí ze zrcadla kontrastující z bledým obličejem. Ne! Nemohu jí tady nechat. Příliš jí miluji. Ať se raději trápím já svým životem nežli ona mou smrtí. Mrštil jsem nožem do kouta, kde čepel zacinkala pohřební baladu. Musel jsem jí okamžitě zavolat. Né kvůli ní, ale kvůli sobě. Potřeboval jsem teď někoho, kdo by byl se mnou. Pomalu se plížím z koupelny. Pomalu nevidím na oči. Nespal jsem totiž už 4 dny. Zjišťuji že mi pohyb činí problémy. Hlava se mi motá a zrak se rozostřuje. To je tou únavou ano musí být. Cítím jak mi těžkou víčka. Telefonní číslo jsem našel spíš z paměti.
„Lásko můžeš přijít prosím tě?“
„Ahoj no jasně že můžu za půlhodinky jsem u tebe.“
„Spěchej. Miluju tě“.
Nevidím už vůbec nic a lehám si do postele. S hrůzou mě přepadla myšlenka. Co když to není ospalost? Co když to jenom zabírají ty prášky? Snažil jsem se odplazit do koupelny a vyzvracet se. Nohy neposlouchají, ruce se nehýbou, jenom hlava usilovně přemýšlí. Proč zrovna ona? Bylo by to všechno mnohem lehčí kdyby nefungovala právě ona. Silou vůle jsem se přinutil zvracet. Je pozdě prášky se již vstřebaly. Já nechci zemřít. Teprve když člověk umírá, zjistí pro co všechno na světě žije. Kolik má důvodů na světě zůstat.
Já se ale nebojím. Jako po celý svůj život jsem se podvolil a čekal. Bylo mi líto mé přítelkyně, která si za necelých 20 minut otevře dveře bytu a uvidí mě v předsíni nahého ve vlastních zvratkách. Kdyby jenom to. Největší šok bude že již nedýchám. Na druhou stranu ale přemýšlím o všech těch, které zase uvidím. Moc se na ně těším a vím že svou lásku zase jednou uvidím a budeme spolu.
Navždy!!!