Bledě černá jako havran

Ležela na zádech a její nenechavé prsty klouzaly po jejím těle. Pomalu se blížili k jejímu klínu ani jednou neuhnuly za směru, ani náznak zakrytí záměru. Uspokojení se. Nešlo o nic jiného. Zavřela oči, aby neviděla nepříjemnou tmu pokoje. Uvnitř jí samé pumpovalo srdce jako šílené. Rozhodila nohy od sebe, hlavu natočila stranou. Trochu stereotypní. Tlumila svůj hlas, byť byla v pokoji sama. Zdálo se jí, že mezi její hlavou a jejím klínem je snad kilometr kůže, šlach, svalů, kostí a orgánů. Možná ještě víc. A v mysli, která se dostatečně nemohla soustředit na masturbaci se začaly probouzet její myšlenky. Strach, úzkost, pocit viny, samota. Přemýšlela o tom, že kdyby se trochu změnila, nemusela by tu teď být sama. Mohla tu být s kýmkoliv, kdokoliv mohl stejně jako ona lapat po dechu a toužit po tom nádherném okamžiku, který byl na programu téhle noci. Začínala ji bolet ruka v zápěstí, ale nehodlala se o ten pocit připravit. Ani si pořádně neuvědomila, že se spíše zraňuje, než si dělá dobře. Dlouhý nehet jí rozedřel měkkou kůži do krve. Uvažovala o tom, že by bylo jedno, s kým by tu byla, hlavně ne sama. Sexualita přilnula k její osobě až neuvěřitelně blízko. Netušila ani proč, ještě s nikým nespala. Ale bylo to tak. Myslela na spoustu partnerů, tváří, těl. Všechno skončilo u představ. Posledně se nabídla i svému příteli. Sice v opilosti, ale myslela to vážně. Mechanicky pokračovala v krouživém pohybu ruky. Nač taky přestávat. V duchu se sama sobě smála. Svému prázdnu. Konečně. Křeč jí sevřela stehna a bříško, nahlas vzdychla a vypnula se proti ruce. Pak se stočila na bok do klubíčka jako dítě v děloze a celá zmrzlá se zachumlala ještě hlouběji do deky. Nemohla jí být zima, ale byla. V klíně stále cítila podivné prázdno, které zbylo po orgasmu. Stiskla ještě víc víčka k sobě. Jen další z podivných nocí. A jen tak pro konkrétnost, říkejme jí třeba Lucie…