VODA:

Chtěla bych vám říct můj pocit. Pocit když sem ve vodě a potápím se. Plápolám s vodou, jako neuhasitelný oheň. Pohltí mě nekonečné modro. Nekonečný pocit klidu.
Ve vodě jsem jiná. Vydržím hodiny, kdybych mohla i dny. Miluju tu hladkost vody. Vlny. Nahradí mi lásku. Najdu v ní útěchu, pochopení, obejmutí. Můžu do ní plakat a nikdo nic nepozná. Voda mi vždycky vrátí moje slzy. Dá mi svoji lásku. Nikdy neublíží, pokud z ní máte respekt.
Nikdy jí nesvážete, neuzavřete v nádobě. Neudržíte jí. Vytratí se jako pára. Ukáže svou sílu v ledu. Uteče vám mezi prsty.
Ta čirá, hladká kapalina.
Když se potápím, neumím se s ní prát. Někdy mám chuť vodu milovat. Dech zadržet. Nečekat. Mé tělo klouže vodou. Objímá mě. Osahává mé tělo, každou molekulou. Každou svou částí. Tam mě táhne srdce, tam mě táhne duše! Do vody. Do kapek mých slz. Toužím po ní. Sním o ní. A přece jí nemůžu mít. I kdybych vodu chtěla žádat, nikdy nesvolí. A proto ji tak vroucně miluji. Za její nespoutanost. Je tak trochu já. Stejně nespoutaná a přece osamělá. I když milována. Milující. Osahává těla tolika lidí a stejně na ni už dávno zapomněli. Vždyť člověk je z vody. Vyšel z vody. A teď? Už je pouze její součástí.
Já ti vodo děkuji. Za to, že tu jsi. Za to, že jsi mě stvořila. Za to, že čekám na to kdy v tobě skonám. Za to, že vítáš mě s každým novým dnem a za to, že necháš mě udělat si takový pocity, který můžu vyprávět.