Jen roztáhni křídla...

Jen roztáhnout křídla a letět.Vidět svět z výšin.Shlížet na osudy lidí nestraně,bez zájmu.Mít volnost,svobodu.
Dívka sedící za oknem se probrala ze svého snění.Je čas vrátit se do běžného života.Do reality.Nesmím zapomenout podotknout že to byla opravdu krásná dívka.Oči měla doslova vlčí,našedlé a tajemné.Její vlasy v měsíčním světle chytaly stříbrnou záři.Ano,vypadala velice šťastně. /Avšak,nikdy nevěřte prvnímu dojmu./
Druhý den vstala,oblékla se / Jako vždy jí to velice slušelo / a šouravě vyrazila ke škole.
Jakmile vstoupila do třídy, veškerá konverzace utichla.Dívky jí neměly rády, kluci jí tajně milovali. Seděla vždy tak sama. / Slečna osamělá /

Jen roztáhnout křídla a letět.Vidět svět z výšin.Shlížet na osudy lidí nestraně,bez zájmu.Mít volnost,svobodu.

Znovu ponořená do svých myšlenek se pokoušela přežít vyučování.Konečně,zvonek.
V rychlosti doběhla domů.Dosedla na židli před počítač.Její virtuální svět,její únik od světa.Její jediný přátelé.
Po dlouhé době znovu surfovala na internetu.Avšak dnešní den jí od základů změnil život.Narazila na stránky o Anorexii,Sebepoškozování,Bulimii / A další problémy lidstva /
Začalo jí to vrtat hlavou.Takže hubená znamená šťastná ? To nemůže být pravda.
/ Vrty,vrty,vrt … myšlenka se provrtává do hlavy / Dívka přemýšlí.Pokud je to pravda,proč si jí neověřit? Není to nebezpečné. / Pošetilče! /
myšlenky na hubnutí jí pomalu / Ale jistě / celou naplnily.

Jen roztáhnout křídla a letět.Vidět svět z výšin.Shlížet na osudy lidí nestraně,bez zájmu.Mít volnost,svobodu.

Po dobu pár měsíců nastaly obrovské,snad i gigantické změny.
Jak už jsem se zmínila,dříve krásná slečna. / Dnes už však troska /
Anorexie,Ana…prostě ona.den už se o tolik liší od toho rána kdy se vzbudila naposledy relativně šťastná.Dnešní den,však i ten další a další a další…/ Je odsouzena u záhubě /
Dívka se probudila do slunného rána a rozklepala se zimou.Doběhla k váze, která ji nepotěšila. její ručička se ladně zastavila na 38,5 kila / Dívka však nevěřícně zírala,v očích se jí odrážela její neschopnost /.Vždyť včera to bylo snad 38,3. / Taky vtom vidíte obrovský rozdíl,jako já ? / Po chvíli se dívce přece jen podaří se pro prodělaném šoku uklidnit.Nabalí na sebe tlustý svetr a vydá se šouravě ke škole. / Ano,jako před rokem,avšak teď skoro průhledná. /

Jen roztáhnout křídla a letět.Vidět svět z výšin.Shlížet na osudy lidí nestraně,bez zájmu.Mít volnost,svobodu.

Vstoupí do třídy,ale všichni se dál vesele baví.Nikdo si nevšímá jejího bolestného pohledu.Nikdo nevidí že se sotva drží na nohou. / Už žádné zamilované pohledy /
O volné chvilce / přestávka / se slzami v očích sedí na okně na chodbě.Její černý svetr poněkud nesplývá s bílou zdí / stejně jako její pohled na svět nesplývá s ostatními /
Tu však jí jemně zamrazí cizí dotek na rameni.Vzhlédne a spatří chlapce.Je ještě docela maličký.Odhadem chodí tak do třetí třídy / Co by po velké paní deváťačce mohl chtít? /
„Slečno,není vám nic?“
„Ne,jsem v pořádku.“ Zašeptá a setře si slzu.
„Proč se ničíte?“ / Tak malý a už světu tolik rozumí ? /
„Ale já…“ / Zamysli se !/ Odvrátí pohled od chlapce a zadívá se z okna.

Jen roztáhnout křídla a letět.Vidět svět z výšin.Shlížet na osudy lidí nestraně,bez zájmu.Mít volnost,svobodu.

Vrátí svůj pohled zpět,na své místo. / Avšak chlapec zmizel /. Úsměv z rtů jí zmizí a ponoří se do přemýšlení.Chtěl jí pomoc ? byl to opravdu jen chlapec? / Na Anděle snad nevěříš /

Jak jen malé děti dokážou změnit život.Každý den si vybavila jeho smutné oči.Musí se sebou něco dělat.Konečně si začala uvědomovat co vše způsobila.Po dobu tří měsíců napravovala co mohla.
Žila relativně normálně.Avšak ne šťastně.Kam se asi poděl malý klučina,který jí pomohl pochopit svět?
Postavila se s natáhlýma rukama k oknu a vnímala lehký vánek.

Jen roztáhnout křídla a letět.Vidět svět z výšin.Shlížet na osudy lidí nestraně,bez zájmu.Mít volnost,svobodu.

Ozval se za ní jakýsi hlas.
„Zvládla jsi to,nezklamala jsi mě.“
„Kdo jsi ?“
„Kdo jsem ? Přece tvůj anděl.“ Lehce se otočila a před očima se jí začal malý klučina měnit ve staršího,pohledného chlapce.
„Přišel jsem ti splnit tvé přání.“ Stoupl si jí za záda,natáhl ruce přesně podle ní.
„Skoč!“ / Leť ! /

Vidí svět z výšin.Svoboda!Volnost!
Najednou procitne.Leží ve své posteli a přemýšlí jestli to byl jen sen.Avšak teď už ví,že na světě / Nebo snad v záhrobí ? / existuje někdo,komu záleží na jejím životě.