Pro tebe..

Tak moc bych toho chtěla..a vím, že nemůžu nic..Vím, že jednou to bude naposled, co o mě projevíš zájem..Že už se mi nepodíváš do očí a krásně se neusměješ..A že tě já už nikdy neodmítnu bez toho aniž by si věděl, co pro mě znamenáš..Tolik bych ti toho chtěla říct..ale ten čas je den ode dne kratší a já to nezměním..Nemůžu s tebou být i když bych si to moc přála..vždyť víš, že je spousta lidí proti nám..
..Ale chci ti říct aspoň něco..něco co vynahradí dlouhé slohy..
Pamatuješ ještě na to..jak si byl u nás ve třídě nový..a čekal si před kinem a já za tebou ještě s kamarádkou přišla a oznámila ti, ať jdeš za náma? A tvoje první otázka byla: To jsou tady samý holky?..
Nebo vzpomínáš na to jak jsem se na tebe otočila a ptala jsem se jestli mi pučíš propisku..A ty jsi mi nenávistně a znuzeně odpověděl, že ne..Mrzelo mě to..v tu dobu sem tě neměla ani ráda..nebyla jsem s tebou ani kamarádka, protože ty si o to nestál. Nejvíc mě, ale mrzelo to..že jsem se snažila, aby si mě bral aspoň trochu za někoho blízkého..komu se dá věřit..Ale nevšiml sis mojí snahy..?
Pamatuješ, jak si mi vyčetl, že jsem nečekala na jednoho kluka před DDM, bez toho aniž by si věděl, že já tam byla..?
Nebo vzpomínáš..jak si mi poprvé napsal, že se ti líbím? Musela jsem brečet štěstím..Byla jsem tak neskutečně šťastná. A nemohla jsem se dočkat, než tě zase uvidím ve škole..
A vzpomínáš..jak se pokaždé ve třídě naše pohledy setkaly? A ty si vždycky uhnul pohledem..?
..Tolik ti toho potřebuju říct, ale asi nebude nikdy ta vhodná příležitost..
..Mám tě ráda i když se chováš někdy jako blázen..Dokážeš mě rozesmát i když se na to necítím..
..Chci ti jen říct, že si mi hodně přirostl k srdíčku..a já si už jsem naprosto jistá..že tě miluju..