Plyšový méďa

Na poličce v dětském pokojíčku ležel plyšový medvídek. Byl už celý zaprášený a špinavý, ale vždy tomu tak nebylo.
Dříve měl skvělou paničku. Ona si s ním hrála, brala ven mezi ostatní děti a objímala tak silně, div mu nepraskly švy. Dokonce i v noci jí dělal společnost. Věřila že když ho bude mít u sebe, zažene jí zlé sny. Ostatně jak rostla přestala si ho víc a víc všímat. Nakonec ho jednou někam odložila a už se pro něj nevrátila.
Medvídka našli v jakýmsi sklepě. Byl umazaný až běda. Tak ho vzali a vyprali, dali mu mašli na krk a věnovali čtyřletému chlapečkovi. Ten se však dostal do puberty a to bylo veliké mínus pro méďu, neboť opět skončil na ulici - tentokrát bez ručičky.
Tam medvídka našel jakýsi stařeček. Jako dítě plyšové medvídky miloval. Vzal si ho domů a opravil ho. Když byl konečně jako nový, dělal staříkovi společnost. Žili spolu ani ne dva roky a přišel stařečkův čas. A tak byl medvídek zase sám do doby, než ho jakási paní odnesla do dětského domova, kde po chvíli upadl v pamětí dětí do zapomnění.
Tu však přišla do domova nová holčička. Mezi děti zprvu nezapadala, a tak byla často sama. Moc jí to nevadilo, neboť mohla dělat průzkumy po domově. Vyhlédla si kaštanově hnědé dveře a vlezla do nich. Byl celý zaprášený a tmavý. Kdysi sloužil jako dětský pokoj, usoudila. Když se rozhlížela, padl jí do oka plyšák opřený na poličce. Rychle ho vzala a běžela do svého pokojíčku, kde si mohla méďu pořádně prohlédnout. Bylo vidět, že kdysi býval hnědý jako kmen stromu, ale díky tomu jak putoval a jak se s ním zacházelo, vybledl. Na kulatém obličeji mu jasně svítily tři černé tečky představující oči a čumák. Jeho tělíčko bylo o něco větší než jeho hlavička a tlapičky byly v průměru tělíčka. Holčička byla z médi nadšená.
Jak šel den za dnem holčička si v domově našla kamarády a na méďu neměla čas. Nakonec ji zavazel natolik, že ho vrátila tam, kde o našla.

A tak plyšový medvídek čeká, dokud ho někdo nevysvobodí ze svého vězení..