Pro všechny milenky světa

Nikdy s tebou nepůjde ruku v ruce nočním městem.
Nikdy s tebou nepojede tramvají.
Nikdy nepůjdete na večeři ani do kina.
Máš ho pro sebe jen na tom malém kousku světa, který je celý tvořen tvou postelí.
Máš ho jen na kratičký okamžik několika hodin.
V ukradeném čase té druhé.
Jsi rozesmátá, když přijíždí…
A smutná, když se díváš, jak odchází…
Nezáleží na tom, co s kterou z nás nikdy nebude dělat…
Ta bolest je pro všechny milenky stejná.
Jsme jen ukradený čas té druhé.
A jaká je ona?
Stejná jako my. Možná se nám i podobá. Možná je krásná.
Co říct?
Je to žena. Je to ta první…
A ty jsi jen ta druhá…
Jsi ta, s kterou on nikdy neposnídá… Jsi ta, u které hlídá čas na hodinkách…
Jsi ta druhá…
Možná ani nechceš být ta první…
I když to bolí, stačí ti ten kousek ukradeného času…
Jsi ráda za to krátké pohlazení… Za těch pár úsměvů…
Modlíš se, aby nevyslovil její jméno…
Nechceš o ní slyšet… Nechceš vědět, že je…
Chráníš si ty okamžiky a žiješ jimi…
A pak se sama procházíš nočním městem a vzpomínáš…
Možná si představuješ, jaké by bylo cítit svou dlaň schovanou v jeho ruce…
Jaké by bylo s ním jít životem…
Jsi hrdá a svou bolest nepřiznáš…
Jsi statečná…
On nesmí vědět…
On se musí rád vracet, nesmí slyšet křičet tvou duši bolestí…
Tajemná milenko… Co cítíš???
Mono Liso???
Máš pro něj její smutný úsměv, máš pro něj její objetí…
Máš pro něj svá tajná tajemství…
Máš moc a sílu…
A pak sama v bezesné noci pláčeš…
A pak jsi sama se svou bolestí…