Prožil jsem jich stovky ...

Možná až příliš často jsem byl u toho, když šla náhoda cestou lži, když jsem lokav lásku opíjel se laciným vínem. Promarnil jsem stovky životů zatímco jsem šplhal za úsměvem po nedovařený nudli. Občas jsem prahnul po pozvednutí snů na úroveň bytí, občas jsem vstupoval dvakrát do stejné řeky a pokradmu ujídal z cizí spíže ...

Po každé, když jsem byl unaven žitím a já chtěl všechno vzdát, zjevila se přede mnou stezka, po které jsem vykročil ze zlaté klece vstříc dalšímu vandru a novým zážitkům. Myslím, že zážitky a chvíle jsou tím nejdrahocenějším, co vlastním.

Každý z nás někdy zaslzí, zachvěje se a prozře, že svět je ve skutečnosti moc krásné místo, že na životě je něco, co má smysl a že vytrvat se vyplácí. Někdo zjihne při tónech státní hymny, někdo při něžných slůvkách lásky a já, představím-li si vás všechny, s kterými jsem provandroval větší, či menší kus světa.

Jsem hrdý na chvíle, pro něž chci žít!

A děkuji, i když se to nesluší.