Pruhovaný život
Prolog: Nevím jak psát,
když svět se hnul
a smutek v srdci zpívá
nevím jak psát,
jda cestou svou,
když samota mne svírá.
Skončil zas den,
nevím proč jsem
a slova bez významu
v hlavě mi zní
hlas šílenství
jež vysmívá se smíru.
Je ze mne člověk,
byl jsem však psem
a rybou také budu,.
Skláním se k zemi,
proč bych se trápil
když jaro střídá zimu?