Večer s Řekem a Angličanem

Dlužím tomuto místu "několik vět". Cítím však, že ještě není ten správný okamžik ke psaní – počkám ještě chvíli, než se mi udělá v mrazáku led, namíchám si skleničku Johnnieho Walkera, pustím desku The Resolution of romance od Wyntona Marsalise a začnu ... Život je změna, začal jsem sklenkou Metaxy s dvěma kostkami ledu a skladbou Darn that dream v podání Garryho Mulligana – nádhera.Dneska mi ale vážně chutná, po dlouhé době, dneska se pije z radosti ne z žalu. Tak se budu ještě chvilku mazlit s panem Metaxasem a posléze se vrhnu do náruče Johnniemu Walkerovi a zkusím s ním projít kus světa ... Je zvláštní, kolik toho člověk musí ujít než nalezne sám sebe; a občas na místech, ve věcech, v lidech – zkrátka někde, kde by to prostě nečekal – na místech, která jsou pro některé konec světa. A možná právě "konce světů" jsou tak blízko okraji, že člověk může nahlédnout za samou podstatu věcí a uzřít (pochopení nejspíš nejsme schopni) princip, který za vším stojí. Je to nepopsatelný pocit – vědět, ale slovy nedokázat popsat ...
Kdo ví, čím to, že po několika letech se cítím být opravdu šťastnýý. Že by v tom měla prsty jistá slečna V, do které jsem se zamiloval? Píšu o V a poslouchám My funny Valentine, že by dalí náhoda (byť svátek sv. Valetina neuznávám)? Ne, na náhody nevěřím stejně tak nevěřím na osud – to by bylo všechno moc jednoduché, kdyby si člověk měl neustále říkat, že co se má stát, to se stane – to by v tom nebyla žádná zábava, žádná vysoká hra, žádná ruleta, risk, žádné vzrušení ... Já spíš věřím na příležitosti – každý máme v živostě určité přiležitosti a záleží jen na nás, jestli je využijeme či nikoli ... Tak nic, já se jdu věnovat Metaxasovi a terapii ****** :-)