Je rozdíl mezi tím, co chceme a tím, co musíme?

Fráze, která se objevuje hned v samotném úvodu tohoto zamyšlení by se mohla Tobě, čtenáři, zdát jako pouhé klišé a já jsem pevně přesvědčen o tom, že pod určitým úhlem pohledu na věc se o klišé taktéž jedná, nicméně jsem rovněž přesvědčen o pravdivosti tohoto výroku, byť se mi jeho formulace nelíbí.

Zkusme si teď na chvíli sednout, oprostit se od všeho toho postmoderního shonu, spěchu, netolerance a desiluzí a zkusme se vklidu zamislet nad tím, co vlastně v životě musíme? Možná mi někteří z Vás s rychlostí blesku odvětí, že musí chodit do práce, ačkoli nechtějí, že musí chodit do školy, ač je to nebaví, že musí být ironičtí a nepříjemní, ačkoli to ve skutečnosti vlastně vůbec nechtějí. je zvláštní, do čeho všeho jsme nuceni, k jakým prostředkům se musíme leckdy uchýlit, ačkoli nám to vnitřně nepřipadá být správné. A proč? Co nás nutí k tomu nebýt sami sebou? Společnost? Život? Nebo jsme to třeba čirou náhodou my sami?

Co teda vlastně v životě opravdu musíme? Troufám si říci, že naší jedinou povinností (přesnějí údělem) je smrt. Všechno to ostatní je už - z velké části - ovlivněno vnějšími faktory, jakými mohou býti kupříkladu rodina, přátele, živelné katastrofy ...

Kdyby se mě v tuto chvíli někdo z Vás zeptal, zda musím chodit do školy, přestože mě to v mnoha směrech připadá býti ubíjející, přestože mě středoškolské studium nedokáže naplnit tak, jak bych to asi potřeboval, odpovím, že nemusím, neboť studuji na základě své vlastní volby. Mohl jsem studovat, jenomže jsem také nemusel. A tohle nám dává do rukou nezměrný potenciál - volbu. Volba je de facto to, co z nás dělá lidi. Jsme postaveni před volbu a volba je spojována s odpovědností. V důsledku je tedy lidským údělem nesení odpovědnosti se všemi důsledky z ní plynoucími.

A když se čas od času přeci jenom dostaneme do situace, kdy jsme ovlivňováni například někým jiným a pod tíhou tohoto ovlivnění jsme nuceni udělat něco, co je v rozporu s naším přesvědčením, udělat to buďto musíme (a poté vycházíme z toho, že chceme) nebo nemusíme (a v tom případě vycházíme z toho, že nechceme), jenomže tohle je dle mého názoru právě ten rozdíl, který rozlišuje "západní" a "východní" pojecí cti!

Nevím, co více bych k této problematice napsal. Musím se přiznat, že relativně striktní vymezení tématu, který bych měl zpracovávat mi nedovoluje rozepsat se více o problémech s tímto souvisejících. Snad jen na závěr jednu radu pro nás pro všechny. Zkusme si uvědomit, co v životě vlastně chceme? Protože, to je to nejdůležitější, nikoli to, co musíme, to, co bychom měli, ale to, co chceme, protože, splní-li se nám to, co chceme, můžeme být šťastní, můžeme cítit lásku a kde je štěstí a láska, tam je i vše ostatní, co na nás působí pozitivně.