O 20. století

Miluju Franka Sinatru. Ten božský hlas a hlavně všechny ty emoce, které do svých písní dokázal vložit. Myslím si, že Frank patří mezi ty největší osobnosti hudební a filmové scény dvacátého století. Je to zvláštní. Století, které nám na jednu stranu přineslo takové poklady jako Franka Sinatru, Edith Piaf, Antoinde de Saint-Exupéryho, Karla Kryla, Václava Havla a mnoho dalších a na straně druhé století, jež nám přineslo tolik bolesti a zmařených lidských životů. Století, které se zapsalo do dějin vymýváním mozků a ztrátou individuality. Svět je plný paradoxů a jazz je jedním z těch velkých, stejně jako Frankův swing.
Ale navzdory všemu, navzdory všem paradoxům nám zbývají slova - dle mého ta největší a nejmocnější zbraň (snad s výjimkou lásky), kterou jsme byli obdařeni. Láska a pravda musí zvítězit nad lží a nenávistí! A jak jinak, než-li slovem, lze hlásat do světa pravdu?
Je ráno, kolem mne se začíná probouzet nový den, někde v dáli pode mnou se začínají rozsvěcovat světla v domácnostech po celém Slavičíně, začínají dny plné spěchu, shonu a starostí, ale k mým vlastnostem (aspoň si to myslím) nikdy nepatřila tuctovost, takže já dneska nikam spěchat nebudu, nechám vše plynout podle přirozeného řádu - někdo by řekl Ka a stačilo by mu to.