Včera mi zase pohřbívali duši

Včera mi zase pohřbívali duši
a byl to vlastně obřad, no tak trochu komickej.
Bez kytic a zbytečnejch proslovů
seděli jsme pod kaštanem,
za zvuku rozladěný kytary
znělo naše groteskní blues na rozloučenou.
Všichni se usmívali,
a tak jsem se začala smát taky.
Chvílemi bylo ticho, sem tam někdo vzdychl.
Zůstali jsme tam takhle
s pusama od ucha k uchu
asi dvě hodiny.
Pak se náhle zvedl vítr,
struna u kytary hlasitě praskla,
jeden ze skřítků se ke mně naklonil
a řekl:
,,Tak my už teda půjdeme, smutek to není nic pro nás"

,,Počkej!" chytla jsem ho za rukáv ,,tak já vám budu vyprávět vtipy!"
...
Slunce pomalu zapadalo za obzor.
Skřítkové se dosmáli poslední anekdotě
a začali jeden po druhém odcházet.
Poslední z nich natáhl ruku
a do dlaně mi vmáčkl rozšlápnutý růžový brejle.
,,Dej si do nich nový skla!"
křikl a zmizel v mlze.

,,Dám" zašeptala jsem se slzama v očích
,,ale tentokrát třeba...tmavě zelený"