"Život je kreslení bez gumy..."

***Probudila se v polovině noci, tak jako skoro každou noc…koukne na hodinky…,šla spát před dvěma hodinami,zase je vzhůru „to bude zase noc“ pomyslela si. Sedne si na postel…začíná usilovně přemýšlet nad svým snem, snem, který se pořád vrací a nenechá ji v klidu spát… „Co se to se mnou děje??“ říká si jen tak sama pro sebe. Přemýšlí…pořád…nad tím snem… Je zvláštní, že ráno si nikdy nemůže vzpomenout,co se jí zdálo, ale ví, že se toho bojí…bojí se zjistit, kdo je v tom snu…kdo ji nenechá spát… „ach můj bože“ Vidí ty oči! Ty strašidelné oči…celé černé,bez bělma…“zase ty oči“..najednou padá…padá hluboko do toho snu, cítí chlad…třese se, najednou ji zase vidí..tu postavu, prohlíží si jí...svýma černýma očima….ona se jí bojí…“proč…proč mě necháš být?“ nedočká se odpovědi…vidí, že se vedle ní něco leskne…ale nepoznává,co to je...postava mlčí,je snad němá…(?) …mlčí...kouká… najednou se přiblíží o krok blíž a…*** …..v tom se Dylan probudí. Neví co se děje,kde je,co se stalo…? O pár minut později už je v obraze „uf…byl to jen sen“ říká si ….

Pomalu se obléká,tak ještě snídaně a může vyrazit z domu . Má vlastně poklidný život, pracuje tam, kde je jí nejlépe – mezi dětmi. Hned po škole šla do místní mateřské školy, ano..je učitelkou v mateřské školce…Má skvělého přítele,Dana… Má ho ráda …on ji...nebo ona si to aspoň myslela… Cestou do práce přemýšlí nad tím snem…“co to mělo znamenat?“nezdá se mi to poprvé… v tom jí zvoní mobil…volá Dan…ve tváři se jí objeví nadšený úsměv,tak se na něj těší….Zvedne telefon a melodicky zanotuje :
„ Ahoj miláááčku“
on odpoví : „Ahoj“
ona: Stalo se něco? zníš nějak …. smutně..“
on:“Musím s tebou mluvit“
ona: „ Tak mluv.
On: „ Ne. Nechci to probírat po telefonu“
Ona: „Takže asi něco důležitýho,že…?“
On: „Jo.“
Ona: „Aha…tak….dneska ve 4…?“
On: „Dobře…Čau“
Tutúúút….položil to…ani jí nedal čas mu něco říct…měla pro něj novinku….zlepšila by mu náladu,určitě….Co se mohlo stát..? Tohle není Dan….můj Dan…nepodobá se mu to…

Prakticky celý pracovní den nad tím přemýšlí…až na pár okamžiků,kdy ji děti rozesmějí,ony poznají,že není v pořádku,ona si to však nikdy nepřizná…Neumí to..není přece slaboch! Po těch všech kopancích od života..kdy ji v dětství opilý otec po příchodech z hospody bil..matka jí nedávala lásku, pořád jí předhazovala,že je nechtěná…na střední škole ji partička holek psychicky týrala ….. po tom všem přece nemůže…nesmí!!...dokázala by,jak je slabá….přesto všechno však při povídání s jednou malou holčičkou cítí slzy v očích „Copak ti je ,Teto??“ s vypětím všech sil na potlačení slz jí odpoví..: „ Nic broučku…vůbec nic.“usměje se na ni,cvrnkne do nosu a dodá “Jdi si zase hrát.“a přidá mrknutí… Po odchodu děvčátka jí však po tváři stekla slza…“Ne,přece nebudu brečet..Vždyť se nic neděje. Jen mi chce Dan něco říct..možná něco smutného,ale přece se nebudu hroutit. Ne!“ Donutí se na to nemyslet a dál se stará o děti…

Sou tu čtyři hodiny,je na obvyklém místě,kde se setkávají s Danem…Na tohle místo má strašně moc vzpomínek..pamatuje si,jak se tam poprvé políbili…poprvé jí řekl, že jí miluje…Je to taková lavička s výhledem na město..při západu slunce je tam kouzelně pomyslela si,že už na tom místě západ slunce neviděla….Najednou ho vidí…Krásný Dan…její…s nádhernýma zelenýma očima,ve kterých se vždycky utopí…a s krásným úsměvem…dneska se však neusmívá…kouká do země..tváří se smutně,snad zamyšleně…takového ho viděla jen párkrát za ty dva roky,co spolu jsou…ale vlastně to ještě nejsou dva roky,napadlo ji…až za dva dny..to datum si dobře pamatuje,den před tím skládala maturitní zkoušky….V tom už přišel k ní….zatím nezvedl oči..ani nic neřekl,jen ona se na něj dívá svýma modrýma očima…vždycky říkal,že jsou jako studánky...odhodlá se promluvit…“Ahoj Dane.“ Nic…“Chtěl jsi se mnou mluvit..vypadalo to důležitě…“pořád nic…pokládá mu ruku na rameno ..“Dane..?“ ošije se a ruku jí setřese…podívá se jí do očí …konečně,říká si…. Ale ten pohled není láskyplný,ten který vídá normálně…byl plný něčeho ,co nemůže rozpoznat…jako by opovržení, odpor…neví… „Co se stalo? …Děsíš mě..“ Pořád se na ni díval…začíná kroutit hlavou… konečně promluví..spíš zašeptá..: „Proč…?“ Dylan se tváří nechápavě..on to však zopakuje,ale hlasitěji…“PROČ??!Řekni mi,proč si to udělala??“ „Co sem udělala??Nechápu,co se děje,nechápu tě.“ „ Ty hnusná děvko!!“ Začínají jí v očích pálit slzy.. „Dane..já.“ „Buď zticha! Nechci už nikdy nic slyšet..nechci tě vidět, proč si mi to udělala,hm? PROČ?!!“ začínal čímdál víc řvát …ona jen stojí a brečí…Co mu udělala? Že na ní tak řve a nadává jí… „Dane..já..já tě nepoznávám…“ „Nepoznáváš?! Hnusíš se mi! Jak si mohla? Je to můj bratr proboha!!“Ne…to....už ví na co naráží…Ne to ne! Jak se to dozvěděl??...Byl Silvestr...opila se…strašně...on tam nebyl….nemohl….jel někam na služební cestu a slíbil jí,že si to spolu vynahradí..jenže před jeho odjezdem se pohádali….Chtěla zapomenout,na všechno…Pila s jedním klukem…byl jí nějak povědomý,ale nevěděla, koho jí připomíná…oba byli na mol…ráno se vzbudila v posteli vedle něj ....ne,nespala sním. Nevěděla to, kdo to je..až když jí řekl ,že je Danův bratr.…nikdy jí ani neřekl, že má bratra.Byli spolu krátce..jen pár měsíců….Sbalila se a odešla,ani se nerozloučila….vypadla z toho pokoje jak nejrychleji to šlo…a zapoměla…jenže pak se to zvrtlo…Mike jí psal smsky…pořád…začal jí vyhrožovat….že mu řekne,že s ním spala …jejímu Danovi…že ji potopí …že nedovolí,aby byla s Danem..že s ním by jí bylo daleko líp...jenže ona ho nechtěla….byla zoufalá.nevěděla, co dělat…pak se to z ničeho nic uklidnilo.Odjel…prý navždycky…Odstěhoval se daleko od nich… a Dylan byla ráda…dal jí pokoj ,dal jim pokoj oběma… Musel mu to říct on!!Nikdo jiný to nevěděl! „Tak co,už sis vzpomněla MILÁČKU!!!??!“ mezi vzlyky se mu to snažila vysvětlit „Dane..já sem… nespala sem…“ „A ještě mi lžeš!! ?! Myslel sem si, že si čestná…že si má..ne nejsi!!…jsi prodejná děvka…Tohle je konec Dyl..“otáčí se a odchází…ona spadla na zem…To oslovení bylo jako dýka….ničilo ji…všechny jeho slova…trhala jí srdce na kousky….nenávídí Mika!! To on si tohle celé vymyslel,vyhrožoval jí tím,ale ona to nebrala vážně…zničil jí život… nevidí přes slzy..asi se udusí…bolest,ta nesnesitelná bolest…bolí jí srdce…spíš ten cár,co z něj zbyl…jsou v něm pocity nenávisti …chce umřít….chce vidět Mika trpět….ne..tohle mu neprojde…!

Touhle dobou přece má Mike přijet domů na návštěvu …Skvěle,půjde ho navštívit taky..neví,co udělá….Snad jen ví,že Dan nebude doma…prakticky celou cestu brečí..lidi se za ní otáčí..dřív jí štvala situace ve světě ,že se nikdo o nikoho nezajímá..teď je za to vlastně ráda..…konečně je před jejich domem,vlastně jeho domem….Danovým domem..nenamáhá se klepáním,nebo dokonce zvoněním. Do toho domu vstoupila už tolikrát,ví kde nechávají klíč….Někdo doma je.Měla pravdu,byl to Mike. Mike….leží a spí…nemohl jí to víc zjednodušit….dívá se na něj..zase začíná brečet ,ne teď nesmí…byla vždycky ta hodná,každému pomáhala…učitelka v mateřské školce..kdo by to do ní řekl…zítra budou titulky ve všech novinách…jí to nevadilo,nezajímalo jí to.Pro ni život skončil…vší silou ho praštila…docílila jen toho,že se probudil..chtěla to,chtěla aby se na ní dival až to udělá… „Dylan,co tady děláš..?“ „Ty ..ty…ty si…!!“ cloumá s ní vztek,ani nemůže říct co mu chtěla vyčíst…myslela že to bude jednodušší… dělá krok blíž k ní „Dylan…ale notak kotě,se mnou ti bude líp..““NE! TO NEBUDE! Já miluju Dana! Vidí poblíž své pravé ruky vázu..rozbije mu ji o hlavu…zapotácí se,ale dál se po ní sápe..snaží se jí políbit ,dá mu facku „To si přehnala!“ vrácí ji jí, ona padá…uhodí se o roh postele, cítí na sobě jeho ruce a v puse olověnou chuť krve…asi jí těče i z hlavy…ale nebolí to…Ne tak jako její srdce… omdlívá…neví nic…

Procitá s oběma rukama svázanýma…. Asi je ve sklepě…vedle ní je někdo další…rána do hlavy ji omráčila,otupila smysly,pomalu se jí vrací celý dnešní den.,nejhorší v jejím životě…a cítí,že snad i její poslední….nedovede rozpoznat tvář svého spolutrpícího… „Dylan…“ asi je to halucinace..zdá se jako by slyšela Dana… znovu zopakuje její jméno… „Lásko…já...co ti je..si v pořádku? „ „Dane…? Já..já s ním nic neměla..je to …“ „Pššt…já vím…mrzí mě ,co jsem ti řekl…strašně mě to mrzí….““chtěla sem…chtěla sem aby trpěl……“ „ Celá se třeseš..Co je ti…Co ti udělal?!“ „Chtěla sem ho zabít……chtěla…“
Zase vidí … ty černé oči,bez bělma…jako v tom snu….Byla to snad předzvěst jejího konce..?…
Už ví, co byla ta lesklá věc…kosa…lesklá a studená…ta zima ...ostří jí studí po těle…Smrt se na ni dívá…čeká.. „ Ne ,Ne…Dylan..mluv se mnou! „ Viděl,že se ztrácí…“Je tu…nebyl to sen…“Dan ji nechápe.“Co nebyl sen!!?“ kouká se na ni…zdá se,že se i usmívá….je čas…tak takovéhle to bude..? Chlad a černé,strašidelné oči…? „Ne já nechci..nech mě..! „ „Je čas..“ řekla ledovým hlasem… Dan věděl, že o ni přijde… „ zabiju ho…slibuju…zabiju…“ „Miluju tě „ její poslední slova..za jednu ruku jí držel Dan.. za druhou Ona…už se bude mít jen dobře…..

Už se nedozví,jak dlouho tam Dan seděl…co se s ním nakonec stalo…Co mu udělal Mike…Udělal nakonec Dan,to co slíbil Dylan…?

„Život je kreslení bez gumy“…a nikdy se nikdo nedozví,kam ho cesty osudu zavedou….