Vzpomínky

Je zima,pořád seděla doma a plakala.
Stýskalo se jí.
Nemluvila s nikým ani s rodiči.
Její oči byly pořád plné slz.
Vzpomínka na svoje kamarády Davida a Roberta ji utápěla v pocitu,že už se s nimi nikdy nesetká.
Věděla to že jejich včerejší setkání bylo to poslední.
Plakala pořád v kuse.Nikomu o sobě nedala vědět.
Zvonek,který několikrát za den zvonil u jejích dvěří ani nevnímala.Nikdy nevylezla z okna,aby viděla kdo je pod okny jejího domu.Nikdy.!!!
Slyšela jen hlasy svých přátel,které se pomalu vzdalovaly pryč.
Jediná myšlenka v jejím trpějícím srdci,která nepatřila jejím přátelům,byla na Smrt.
Šla si do kuchyně,zapla všechny čtyři plotýnky na plynovém sporáku,zatěsnila dveře do kuchyně a okna,aby plyn neunikl žádnou skulinou ven z místnosti a čekala.
Ještě stihla napsat dopis na rozloučenou v němž se vyjadřovala k přátelství s Robertem a Davidem.Po necelé hodině už se jí motala hlava.
Dvě hodiny a bylo po ní a po trápení,které měla.
Když do domu přišla její matka,cítila pach unikajícího plynu.Bežela do kuchyně,ale bylo moc pozdě.Ani doktoři ze sanitky,kterou její matka zavolala Majle nepomohly.

Když dva muži v černém vynášeli černý pytel s jejím tělem,někdo oslovil Majlinu matku.
"Dobry den je Majla doma ? My bychom jí chtěli vidět.
Mohla by jste jí vyřídit že na ni dole čeká Robert s Davidem ?"
Začala plakat a vše jim vysvětlila.
Přišli jste pozdě,udusila se plynem.